Pogonofílie

Každý má něco, čeho si na tom druhém všimne na první pohled. To, co ho na člověku upoutá a zaujme. Někteří pánové padají ze židle, když kolem projde slečna s výstřihem nebo by si až vykroutili hlavu za blonďatými vlasy. I ženy to mají podobně, to bez pochyb. Já například miluju chlapy v košilích, až mě naskočí husí kůže, když si to představím. Ne jenom že je to sexy ale moje bujná představivost touží rozervat ty knoflíčky… Druhá věc, která je typická pro můj typ chlapa jsou vousy. Když sedíme s holkama a někdo takový přichází, ony na mě už jen mrkají „Deny, ten by se ti líbil…“ nebo „Potkala jsem chlapa a byl to úplně tvůj typ.“

Jo, jsem maniak. Když kolem projde někdo vousatý, musím se za ním otočit a co teprve když je vousatý a v košili?! Nedej bože, že bych se s ním měla bavit. V takových situacích ztrácím (Ano i já!!!!) řeč a nejsem schopná poskládat větu o tom, jak se jmenuji. Bohužel, takto vážný případ já jsem. Vysvětluji si to tím, že miluji zvířata a ty jejich chlupaté kožíšky a prostě se chci mazlit a vrnět zabořená ve vousech. Jako jo, může to znít trochu úchylně ale proti gustu…

Ale neboj, pokud tvůj chlap nemá vousy a ty by sis přála, aby měl, vždycky s tím můžeš něco dělat. Musíš jen počat, až tě bude milovat a bude ti chtít snést modré z nebe. V tu chvíli mu prostě řekni „zakazuji ti se holit“ a ono to fakt funguje. A je to krásné. Nic tě neškrábe, jen příjemně šimrá. Jako horší když tě chce překvapit a oholí se, nezbývá tedy nic jiného, než mu říct „Dojdi, až budeš zase krásný…“. (Tohle se nevztahuje na Omiho*, ten je krásný i bez.) Haha, na takový jeden den si vzpomínám a měli jsme zrovna jet někam na výlet. No, každopádně pokud stojíš o výlet s nasranou holkou, můžeš si to dovolit riskovat.

Ano, já se prostě dovedu pohádat s chlapem kvůli vousům. Včera jsme měli minihádku s R. Ano, bylo to kvůli vousům. Řekl, že se oholí, já že budu plakat a už to bylo. Prý je to dětinské. Sakra podle mně je dětinské nemít vousy! (Pokud ti samozřejmě rostou.) On byl trochu nasraný, ale mě to pobavilo. Přišlo mi fakt idiotské, jak hrozně mi na těch vousech záleží, jak je chci točit na prst a hladit… Omg, já jsem zamilovaná. Do těch vousů. Chudák chlap, teď si ho budu muset kvůli těm vousům nechat. Jasně, záleží, jestli si on bude chtít nechat mě. Já nemám vousy (Kdybych chtěla, tak možná i dost slušný knír.), takže se pokouším na to jít jinou cestou a peču. Prostě se snažím, aby se zamiloval do mých koláčků a žili bychom vzájemné koláčkovo-vousové symbióze.

Jako plán je to podle mě dobrý, bohužel on si ty články čte. Je to první chlap, o kterém píšu a současně se s ním vídám. Jsem z toho trochu nesvá, protože mi pak vyčítá, že „To jak R řekl bla bla vypadá v tom kontextu úplně jinak…“ nebo „No to víš, že jo, já něco udělám a ty to napíšeš na blog…“. Takže to je pěkně prekérní situace. Připomíná mi to jeden díl doktora House, kdy holka psala blog, jejího týpka to štvalo ale nakonec ji ten blog zachránil život. Takže v to spoléhám a budu se tím bránit. Že to dělám pro záchranu svého života, logicky. Pokud mě teda nezabije R, až si o sobě bude číst J

 

*Omo je přítel Pepiny, kterému příroda nenadělila. Teda jako vousy!!! Zbytek je asi v pořádku. Zjistím.