Emanuel T. - horká linka

Vyprávění o Emanuelovi vlastně nebude o ničem jiném, než o společných večeřích. My jsme totiž nic jiného nedělali. Ne, že by on nechtěl, ale o tom Vám povím až v dalším pokračování. Vyzvedl mě jako vždy doma a po cestě měl hovor. Pokaždé si to dával nahlas, což mi trochu vadilo, protože jsem se nepotřebovala dozvědět něco, co nemám vědět…Většinou jsem ale nerozuměla, co říkají. Pravděpodobně mluvil slovensky ale už víc tak jako maďarsky a já jsem jim opravdu nerozuměla. Teď zpětně přemýšlím, jestli to nebylo chorvatsky, když poslouchal ty jejich písničky, těžko říct.

Člověk, který mu volal, ho oslovoval „dědku“, což mi bylo vzhledem k našemu věkovému rozdílu vrcholně nepříjemné. Řešili nějaké peníze, že se sejdou a předají si je a v tom ten člověk na telefonu řekl Emánkovi „Starý, ty jsi ale Maďar.“ a protože jsem s tím musela jen souhlasit, začala jsem se smát. Jako fakt smát - nahlas, ne chichotat. Na což osoba v telefonu reagovala „Nevěděl jsem, že tam někoho máš, sorry. Teď si bude chlapec myslet, že jsi Maďar a já debil.“ Na to jsem musela reagovat slovy, že já rozhodně nejsem chlapec. Sakra, mám jako chlapský smích?... No, každopádně ještě padlo pár narážek, doporučení a omlouval se, ale že běžně s Emánkem jezdí chlapi, ne ženské (kvůli práci, orientovaný byl očividně správně). Trošku jsem si říkala, že asi tu manželku nemá, jinak by mě nenechal, ať se bavím, bůh ví s kým, o takových věcech. Ještě mi pak o volajícím podal důležité informace, kolik mu dluží peněz a jak velký to je k****. Jo, to mě zajímalo. To jsou přesně ty věci, které chci vědět.

Dojeli jsme na večeři. V podniku se točila Stella Artois, takže to vypadalo na slibný večer. Víš, já miluju jak je to v těch sklenkách na stopce a protože je to jen 0,4 tak to do tebe padá jak Němci do krytu. Při výběru z menu jsem jednu vypila. Další 3 jsem vypila během hodinového telefonátu, který Eman vedl! Přinesli nám jídlo, snažila jsem se jíst pomalu a čekala, že ten hovor ukončí a přidá se ke mně. Bohužel. 10 minut po dokončení mého jídla, jsem si řekla, že to ten blbec bude mít úplně studené, tak jsem ho začala krmit. Místo toho, aby normálně pojedl a položil ten telefon tak mi během telefonátu očima naznačoval, že mu mám napíchnout rajče, nebo dát víc omáčky….

Dotelefonoval a já si objednávala pátou Stellu, život byl hned trochu krásnější. Celou dobu jsem si říkala, ať se raduji z toho, že jím dobré jídlo, piju dobré pivo a kašlu na to, že on na mě kašle. Samozřejmě jsem byla „najhodnější milačik“ a měl potřebu mi vysvětlit, proč byl ten hovor tak důležitý. Začal slovy „každý závodní motor….“, no jako takhle, oceňuji jeho snahu, ale tohle mi bylo fakt hodně u zadku, takže jsem mu doporučila, ať se na to rovnou vyse-vykašle. I přes mé nabádání jsem se dozvěděla, od koho si mám závodní auto půjčit a od koho ne, kolik je maximální povolená výše otáček a jak vysoké jsou pokuty, pokud tento limit překročíš. Rande značka ideál.

Občas se někdo diví, že chodím na fotbal, hokej, že vím něco o závodních autech a o pravidlech jistého sportu, že když se za mnou lidi hádají, proč byl hráč vyloučený ze hry, tak já samozřejmě vím, že to bylo za sekání, protože sleduji, co naznačuje rozhodčí, nebo jsem schopná poznat zákopy v lese. Jednoduše řečeno:

 „Kolik chlapů máš, tolikrát jsi člověkem.“