Workout

Včera večer jsem měla jít za jedním chlapem. Myslela jsem na něj celý den, měla jsem sevřený žaludek jak jsem byla nervózní. Věděla jsem už, do čeho jdu, a tím to bylo ještě horší. Ani jsem se předtím neodvážila doma pojíst, jak mi bylo zle. Vousatý, vysoký chlap, ruce jako dvě vraždící zbraně. Pustil hudbu a začali jsme. Oba jsme byli hned zpocení, až nám pot tekl do očí. Pozorovala jsem ho při každém jeho pohybu, opravdu radost pohledět. Pak jsem se omylem podívala do zrcadla na sebe a viděla jsem ty poskakující prsa a vlastně všechno poskakující a vlnící se. A to rozhodně nechceš vidět. Trvalo to asi hodinu. V půlce mě začal povzbuzovat a řval „Pojď ještě jednou, to zvládneš!“ což mi vůbec nepomáhalo a byla jsem si jistá, že brzy umřu. Nahoru, dolů, nohy k sobě a od sebe, držet tempo. Už jsem se nemohla držet na nohách ani rukách. Zrcadlo se začalo mlžit, jak bylo v místnosti vydýcháno a horko. Na konci jsem si lehla na zem a podívala se na Pepinu ležící vedle mě. Ona na mě moc neviděla, protože se jí tím horkem, co z nás stoupalo, mlžily i brýle. Plácly jsme si, jakože jsme přežily. Příště půjdeme cvičit zase, máme fajn trenéra.


Kdo bude mít zájem o kontakt či doporučení na pana trenéra, prosím kontaktujte mě přes můj instagram denis_postrach_muzu do zpráv.

.....