Pogonofílie

Každý má něco, čeho si na tom druhém všimne na první pohled. To, co ho na člověku upoutá a zaujme. Někteří pánové padají ze židle, když kolem projde slečna s výstřihem nebo by si až vykroutili hlavu za blonďatými vlasy. I ženy to mají podobně, to bez pochyb. Já například miluju chlapy v košilích, až mě naskočí husí kůže, když si to představím. Ne jenom že je to sexy ale moje bujná představivost touží rozervat ty knoflíčky… Druhá věc, která je typická pro můj typ chlapa jsou vousy. Když sedíme s holkama a někdo takový přichází, ony na mě už jen mrkají „Deny, ten by se ti líbil…“ nebo „Potkala jsem chlapa a byl to úplně tvůj typ.“

Jo, jsem maniak. Když kolem projde někdo vousatý, musím se za ním otočit a co teprve když je vousatý a v košili?! Nedej bože, že bych se s ním měla bavit. V takových situacích ztrácím (Ano i já!!!!) řeč a nejsem schopná poskládat větu o tom, jak se jmenuji. Bohužel, takto vážný případ já jsem. Vysvětluji si to tím, že miluji zvířata a ty jejich chlupaté kožíšky a prostě se chci mazlit a vrnět zabořená ve vousech. Jako jo, může to znít trochu úchylně ale proti gustu…

Ale neboj, pokud tvůj chlap nemá vousy a ty by sis přála, aby měl, vždycky s tím můžeš něco dělat. Musíš jen počat, až tě bude milovat a bude ti chtít snést modré z nebe. V tu chvíli mu prostě řekni „zakazuji ti se holit“ a ono to fakt funguje. A je to krásné. Nic tě neškrábe, jen příjemně šimrá. Jako horší když tě chce překvapit a oholí se, nezbývá tedy nic jiného, než mu říct „Dojdi, až budeš zase krásný…“. (Tohle se nevztahuje na Omiho*, ten je krásný i bez.) Haha, na takový jeden den si vzpomínám a měli jsme zrovna jet někam na výlet. No, každopádně pokud stojíš o výlet s nasranou holkou, můžeš si to dovolit riskovat.

Ano, já se prostě dovedu pohádat s chlapem kvůli vousům. Včera jsme měli minihádku s R. Ano, bylo to kvůli vousům. Řekl, že se oholí, já že budu plakat a už to bylo. Prý je to dětinské. Sakra podle mně je dětinské nemít vousy! (Pokud ti samozřejmě rostou.) On byl trochu nasraný, ale mě to pobavilo. Přišlo mi fakt idiotské, jak hrozně mi na těch vousech záleží, jak je chci točit na prst a hladit… Omg, já jsem zamilovaná. Do těch vousů. Chudák chlap, teď si ho budu muset kvůli těm vousům nechat. Jasně, záleží, jestli si on bude chtít nechat mě. Já nemám vousy (Kdybych chtěla, tak možná i dost slušný knír.), takže se pokouším na to jít jinou cestou a peču. Prostě se snažím, aby se zamiloval do mých koláčků a žili bychom vzájemné koláčkovo-vousové symbióze.

Jako plán je to podle mě dobrý, bohužel on si ty články čte. Je to první chlap, o kterém píšu a současně se s ním vídám. Jsem z toho trochu nesvá, protože mi pak vyčítá, že „To jak R řekl bla bla vypadá v tom kontextu úplně jinak…“ nebo „No to víš, že jo, já něco udělám a ty to napíšeš na blog…“. Takže to je pěkně prekérní situace. Připomíná mi to jeden díl doktora House, kdy holka psala blog, jejího týpka to štvalo ale nakonec ji ten blog zachránil život. Takže v to spoléhám a budu se tím bránit. Že to dělám pro záchranu svého života, logicky. Pokud mě teda nezabije R, až si o sobě bude číst J

 

*Omo je přítel Pepiny, kterému příroda nenadělila. Teda jako vousy!!! Zbytek je asi v pořádku. Zjistím.

Čtvrtek je malý pátek

Včera jsem byla s Pepinou, Růženou a dalšíma dvěma kamoškama na pivu. Opět to byl večer na úrovni. Speciál tohoto měsíce - plznička nefiltr, může být. Poslouchala jsem naši debatu a očima zapátrala po místnosti. Zahlédla jsem dvě dívky, sedící kultivovaně u stolu a popíjející víno. Přeruším debatu o barvě a konzistenci stolice a ukazuju nenápadně (vehementně prstem přes celou hospodu) na tyto slečny a říkám, že tak by měl vypadat holčičí večer. Poté jsme se shodly, že po vínu jsme ještě víc šrot, takže to asi nebylo druhem alkoholu ale možná jeho množstvím. Těžko říct. Debata pokračovala a hlavním tématem byl sexuolog. Holky hrozně zajímalo, co ten chlap jako dělá, že za to bere tolik peněz. Představovaly si to tak, že přijdeš a řekneš „Nemám orgasmus.“ a on, jakožto specialista, ti poradí, že si při tom máš zapálit svíčky a navodit příjemnou atmosféru. Pak mu dáš 5 tisíc a jdeš spokojeně kupovat svíčky.  To byla verze podle holek. Moje verze je taková: přijdeš s tím, že nemáš orgasmus. On řekne „Lehněte si a rozkročte nohy.“ pak ti to udělá a řekne, že žádný problém nemáš. Zaplatíš 5 tisíc a příští týden přijdeš zase. Těžko ale říct, jak to skutečně funguje. Říkaly jsme si, že tam jedna z nás půjde a pak nám poreferuje. Rozhodně to ale nebudu já. On by taky ten odborník, mohl zjistit, že tomu rozumím víc jak on a pak by z toho měl trauma. A to nechceme. Každopádně moje verze vysvětluje, za co platíš těch 5 tisíc. 3 z pěti žen uvedlo, že by tuto částku za orgasmus daly.

Další diskutované téma byla chirurgie. Dalo by se říci, že konečně téma na úrovni ale nenechte se zmást. Bohuna pracuje jako sestra u pana chirurga v Olomouci. Při této informaci jsem si všimla, že má hrozně měkký nos. Všechny jsme musely zkusit jak má Bohuna měkký nos a pak střídavě zkoušet ten svůj a každý další nos u stolu. Lidi v hospodě se začali podezřele otáčet. Bohuna řekla, že tento pan chirurg nám neudělá lepší prsa, ale že nám může vyřezat znaménka. Zdálo se to jako výborná zpráva, ze které jsme měly větší radost, než kdyby dělal ty prsa. Všechny jsme vehementně ukazovaly znaménka a na Bohunino doporučení, si máme všechna nechat odstranit. Kluk snědé kůže (černý) s mopem na hlavě (úprava vlasů), který seděl u vedlejšího stolu, už beze studu zíral. Já na něj zírala taky. Chtěla jsem mu nabídnout, ať si přisedne, a řekne nám něco africky. Holky mě ale zavčas zastavily s tím, že to, když je někdo černý, nutně neznamená, že mluví africky. To mě hodně zklamalo.

Holkám jsem oznámila, že se mnou jedou na hory. Já totiž chci jet na hory a chci, aby jel někdo se mnou. Já mám všechno už samozřejmě zařízené, jen sednout do auta a odjet. A ano, já se neptám, já oznamuji. Protože když žiješ hodně dlouhou dobu s blbcem, tak zjistíš, že se ptát nesmíš. A když je to hodně velký blbec tak už ani neoznamuješ, ale přikazuješ. Pro vaši představu vám to budu demonstrovat.

Normální lidi: „Nechtěla bys se mnou jet na hory?“
Žiješ-li s blbcem: „Jedeme na hory.“
Žiješ-li s ultra blbcem: „Ano, musíš se mnou jet na hory!!!!!!!!.“

Říká se, že čtvrtek je takový malý pátek, ale není tomu tak. Po pátku totiž následuje sobota a ty se (většinou) můžeš z toho draku v klidu vyspat. Večer se neúprosně přesunul do fáze odchodu domů doprovázeného zastávkou na pizzu u Italů. Zaplatila jsem svých 7 piv a šla spokojeně spát. V průběhu večera jsem se naprosto nenuceně pozvala k Bohuně na besedu, takže zítra dáme repete.

Přeji Vám všem krásný víkend, bude to nejdelší víkend v roce a to prostě chceš.

 

PS: Článek o vousech jsem vzhledem k nastalé situaci přesunula na pondělí.

Workout

Včera večer jsem měla jít za jedním chlapem. Myslela jsem na něj celý den, měla jsem sevřený žaludek jak jsem byla nervózní. Věděla jsem už, do čeho jdu, a tím to bylo ještě horší. Ani jsem se předtím neodvážila doma pojíst, jak mi bylo zle. Vousatý, vysoký chlap, ruce jako dvě vraždící zbraně. Pustil hudbu a začali jsme. Oba jsme byli hned zpocení, až nám pot tekl do očí. Pozorovala jsem ho při každém jeho pohybu, opravdu radost pohledět. Pak jsem se omylem podívala do zrcadla na sebe a viděla jsem ty poskakující prsa a vlastně všechno poskakující a vlnící se. A to rozhodně nechceš vidět. Trvalo to asi hodinu. V půlce mě začal povzbuzovat a řval „Pojď ještě jednou, to zvládneš!“ což mi vůbec nepomáhalo a byla jsem si jistá, že brzy umřu. Nahoru, dolů, nohy k sobě a od sebe, držet tempo. Už jsem se nemohla držet na nohách ani rukách. Zrcadlo se začalo mlžit, jak bylo v místnosti vydýcháno a horko. Na konci jsem si lehla na zem a podívala se na Pepinu ležící vedle mě. Ona na mě moc neviděla, protože se jí tím horkem, co z nás stoupalo, mlžily i brýle. Plácly jsme si, jakože jsme přežily. Příště půjdeme cvičit zase, máme fajn trenéra.


Kdo bude mít zájem o kontakt či doporučení na pana trenéra, prosím kontaktujte mě přes můj instagram denis_postrach_muzu do zpráv.

.....

Emanuel T. - horká linka

Vyprávění o Emanuelovi vlastně nebude o ničem jiném, než o společných večeřích. My jsme totiž nic jiného nedělali. Ne, že by on nechtěl, ale o tom Vám povím až v dalším pokračování. Vyzvedl mě jako vždy doma a po cestě měl hovor. Pokaždé si to dával nahlas, což mi trochu vadilo, protože jsem se nepotřebovala dozvědět něco, co nemám vědět…Většinou jsem ale nerozuměla, co říkají. Pravděpodobně mluvil slovensky ale už víc tak jako maďarsky a já jsem jim opravdu nerozuměla. Teď zpětně přemýšlím, jestli to nebylo chorvatsky, když poslouchal ty jejich písničky, těžko říct.

Člověk, který mu volal, ho oslovoval „dědku“, což mi bylo vzhledem k našemu věkovému rozdílu vrcholně nepříjemné. Řešili nějaké peníze, že se sejdou a předají si je a v tom ten člověk na telefonu řekl Emánkovi „Starý, ty jsi ale Maďar.“ a protože jsem s tím musela jen souhlasit, začala jsem se smát. Jako fakt smát - nahlas, ne chichotat. Na což osoba v telefonu reagovala „Nevěděl jsem, že tam někoho máš, sorry. Teď si bude chlapec myslet, že jsi Maďar a já debil.“ Na to jsem musela reagovat slovy, že já rozhodně nejsem chlapec. Sakra, mám jako chlapský smích?... No, každopádně ještě padlo pár narážek, doporučení a omlouval se, ale že běžně s Emánkem jezdí chlapi, ne ženské (kvůli práci, orientovaný byl očividně správně). Trošku jsem si říkala, že asi tu manželku nemá, jinak by mě nenechal, ať se bavím, bůh ví s kým, o takových věcech. Ještě mi pak o volajícím podal důležité informace, kolik mu dluží peněz a jak velký to je k****. Jo, to mě zajímalo. To jsou přesně ty věci, které chci vědět.

Dojeli jsme na večeři. V podniku se točila Stella Artois, takže to vypadalo na slibný večer. Víš, já miluju jak je to v těch sklenkách na stopce a protože je to jen 0,4 tak to do tebe padá jak Němci do krytu. Při výběru z menu jsem jednu vypila. Další 3 jsem vypila během hodinového telefonátu, který Eman vedl! Přinesli nám jídlo, snažila jsem se jíst pomalu a čekala, že ten hovor ukončí a přidá se ke mně. Bohužel. 10 minut po dokončení mého jídla, jsem si řekla, že to ten blbec bude mít úplně studené, tak jsem ho začala krmit. Místo toho, aby normálně pojedl a položil ten telefon tak mi během telefonátu očima naznačoval, že mu mám napíchnout rajče, nebo dát víc omáčky….

Dotelefonoval a já si objednávala pátou Stellu, život byl hned trochu krásnější. Celou dobu jsem si říkala, ať se raduji z toho, že jím dobré jídlo, piju dobré pivo a kašlu na to, že on na mě kašle. Samozřejmě jsem byla „najhodnější milačik“ a měl potřebu mi vysvětlit, proč byl ten hovor tak důležitý. Začal slovy „každý závodní motor….“, no jako takhle, oceňuji jeho snahu, ale tohle mi bylo fakt hodně u zadku, takže jsem mu doporučila, ať se na to rovnou vyse-vykašle. I přes mé nabádání jsem se dozvěděla, od koho si mám závodní auto půjčit a od koho ne, kolik je maximální povolená výše otáček a jak vysoké jsou pokuty, pokud tento limit překročíš. Rande značka ideál.

Občas se někdo diví, že chodím na fotbal, hokej, že vím něco o závodních autech a o pravidlech jistého sportu, že když se za mnou lidi hádají, proč byl hráč vyloučený ze hry, tak já samozřejmě vím, že to bylo za sekání, protože sleduji, co naznačuje rozhodčí, nebo jsem schopná poznat zákopy v lese. Jednoduše řečeno:

 „Kolik chlapů máš, tolikrát jsi člověkem.“

Začarovaný kruh

Single život obnáší neustálé stěžování si na samotu, příprava na život a smrt v osamění, to vše s nepřiměřenou touhou mít po boku někoho. Po čase slevíš z nároků a už chceš fakt jen to, aby byl skutečný. Žádné přehnané nároky. A co když se tento sen stane skutečným? Že bys mohla reálně narazit na člověka, se stejnou retardací, jako máš ty? Normální jedinec by se zaradoval a stiskl v hlavě to pomyslné tlačítko „NEPOSER TO“. Ale co když je člověk už tak dlouho single až se z toho stane jeho image, náboženské přesvědčení a vše v co důvěřuje. Jede sám na sebe, nikdo ho nemůže zradit. Pokud by to, že někoho takového potkáš a on o tebe bude mít zájem, bylo reálné, tak by zde mohla nastat panika, stavy úzkosti a stres. Člověk už má totiž předešlé zkušenosti a většinou, protože jsou již minulostí, asi ty zkušenosti nebudou úplně pozitivní. A tak začne v hlavě ta siréna „Uteč!“.

Vzpomeneš si na všechny ty sračky, kterými sis prošel v minulém vztahu a přemýšlíš, jestli ti to za to stojí. Myslíš na své plány do budoucna. Garsonka, vinotéka a osm koček ti hned začnou připadat jako vlastně dobrý nápad, jak prožít zbytek života. Začneš se od té osoby tedy distancovat, až se na tebe úplně vykašle. Uleví se ti, ale jen na chviličku. Do té doby, než z tebe vyprchá alkohol, a v dáli přestane hrát single ladies. A pak opět nastane ten koloběh života, kdy brečíš a stěžuješ si, že tě v garsonce sežerou tvoje vlastní kočky, až tam umřeš v osamocení. A tomu se, milé ženy, říká začarovaný kruh.

 

Rande podle tabulek

Existují psaná či nepsaná pravidla randění? Nějaké tabulky na to, co se smí a nesmí na prvním, pátém, desátém rande? A kdy je to vůbec rande? No já z toho mám hlavu v pejru. Jsem člověk, který to, co má na srdci ani nemá na jazyku, ale rovnou to řekne. Taky se neumím přetvařovat, absolutně ne, prostě pokud se na tom „rande“ rozhodnu, že vypiju 8 piv tak je prostě vypiju ať se děje cokoliv. Ani se nesnažím mluvit spisovně ale tak hezky po našem. A estli ten ogara neví, co je to fonýr, tak to može rovnou ít dom, protože takové gramloň nerozdělá ani oheň...

Ale teď se shledávám s jedním problémem, R mi hodně často říká něco ve smyslu „na to, že se vidíme po druhé….“ nebo „…to řekneš někomu, koho jsi viděla 4x?“ a já jsem v rozpacích, jelikož mě nikdo tyto normy nebo tabulky nenaučil ani mi neřekl, že nějaké existují. A ten kluk je ze mě očividně v šoku - a já v rozpacích. Takže jsme pěkně v prdeli. Ne, kecám, já v rozpacích nejsem ale mohla bych být. Kdybych byla někým jiným nebo tak.  

Připouštím, že to možná byl kámen úrazu těch předešlých (ani nevím jak to nazvat…), no prostě že to mohl být důvod mého neúspěchu s předešlými muži. Ale celkem je chápu. Každý neustojí to, že jsi byla na burčákovém pochodu, ten burčák v tobě kvasí a že smrdíš, jak kdybys snědla tchořa… Někoho to prostě nezajímá ani mu to nevysvětlíš. A ty jsi přitom chtěla, jen aby politoval, že máš bolavé bříško, žejoooo?

Vím, že jsem tvrdila, že už nechci žádného debila, ale když se tak na to (sebe) dívám, mě asi nic jiného, než nějaký debil nezbyde.

Hezký víkend všem  👯 

Denis

Emanuel T. - večeře

Naše další večery s Emánkem probíhaly u jídla. Když mě vyzvedával, ptal se, kam bych chtěla jít. Že jestli mám oblíbenou restauraci v Praze, klidně můžeme jet tam. Ano, určitě mám oblíbenou restauraci v Praze, pravidelně tam jezdím každý čtvrtek na oběd během polední pauzy. Jako nechápu, proč se mě ptal, když nakonec vždycky vybral něco sám. Já navrhovala, ať jdeme do mekáče, podle jeho vyděšeného výrazu jsem pochopila, že tato varianta nepřipadá v úvahu. Asi se bál, že bych si dala happy meal a lidi by si mysleli, že jsem jeho dcera. Ono by nebylo zas tak těžké tomu uvěřit…

Jeden večer jsme šli do restaurace, kterou nám sám vybral. Nikdo v ní nebyl, byli jsme tam úplně sami. Co mě však velmi zaujalo, byla sada příborů, založených na stole. „Ty brďo, tolik příborů doma nemáme ani pro 4 lidi!“, hlásila jsem nadšeně. Každopádně zde měli výborné víno a Eman pokaždé, když se pan číšník ptal, zda si ještě dám, kýval, že ano. To se mi na něm hodně líbilo, uznávám. Vybírali jsme z jídeláku a na první pohled mě zaujala svíčková, ale byl už večer, štíhlá linie a cosi kdesi, tak jsem si dala salát. Ono jako nebylo moc z čeho vybírat, bylo tam asi tak 5 jídel. Ten salát, ačkoliv v něm nebylo maso, stál téměř 400. Ale bylo to tam hezké, u záchodů byl dokonce dětský koutek a mě nenapadlo nic lepšího, než v něm Emanovi namalovat obrázek. Malovala jsem mráček nebo sluníčko, teď přesně nevím, ale nic víc neumím. Měl velkou radost, určitě si ten obrázek doma vystavil vedle obrázků od jeho dcerušky… Seděli jsme a já měla pohár pořád plný vína, což bylo velmi krásné. Méně krásné bylo to, že tam měli kožené židle. S prdelí přilepenou k oné židli jsem měla potřebu o tom Emana informovat. Po mém konstatování, že je to pěkně na hovno jen souhlasně kýval hlavou, takže měl pravděpodobně taky zpocenou prdel.

Tento večer byl fajn, telefonoval asi jen 2x. Možná to bylo tím, že tam kdesi u lesa nebyl signál, ale ocenila jsem to. Vezl mě domů a v rádiu hrála písnička. Po několika sklenkách vína mi bylo hodně do zpěvu a tak jsem naléhala, ať to zesílí, že tu písničku znáááám. - Původně jsem si myslela, že tento výraz používal, když si myslel, že jsem roztomilá. Zpětně to vidím tak, že ho používal, když si myslel, že jsem totální dement. Nicméně použil ten výraz a říká: „Naozaj milačik? Lebo to je po chorvátsky…“

Chlapče, ještě jednu sklenku vína a budu zpívat klidně i po svahilsky… Karaoke se tedy nekonalo, ale řekni mi sakra, kdo v autě poslouchá chorvatské písničky? Hmmm?

Středeční sdělení

Včera než jsem šla za R tak jsem upekla 24 mrkvových koláčků. 12 se jich totiž nepovedlo. R si myslí, že jsem zlatá, že mu pořád něco peču, on ale netuší, že já ho chci jen vykrmit a sníst. Cha chá. Myslela jsem, že ho oslním svojí znalostí pravidel florbalu, ale nedopadlo to tak, jak jsem myslela. Asi 20 minut v kuse jsem mu vysvětlovala, kdy se bude rozehrávat, vhazovat nebo kdy bude volný úder. R se vůbec neradoval. Seděl a hleděl. Až jsem dokončila svůj nekonečný monolog řekl jen, že to je psycho... Nezavděčíš se prostě. Vždycky když si zpětně přehrávám takovéto večery, lituji toho, že jsem míň nemluvila. Příště mu do těch koláčků asi něco zamíchám, ať jsme na stejné vlně.

 

Nicméně důležitá informace pro Vás - pokročila jsem s pokračováním o Emanuelovi a zítra Vám sem hodím článek. Dneska jsem se málem udusila jogurtem a kolegyně mi dala velmi dobrou radu, o kterou se s Vámi podělím.

 

"První dýchej pak polykej, jednou ti to zachrání život."

 

To mi připomnělo, že dneska budu mít podle horoskopu sex. Tak se trochu obávám, že mě někdo přepadne, unese a znásilní, jinak nevím...

 

Hezkou středu všem 👉👌

Není co ztratit

"Kdo nic neočekává, nikdy nemůže být zklamaný."


Dalo by se to brát jako moje životní motto, ať už v práci nebo ve vztazích. Pokud jste pár článků četli, asi jste pochopili, že bez tohoto přesvědčení bych se asi již dávno zbláznila. Prostě buď to vyjde a nebo ne. Není co ztratit. Hodněkrát se mě ptali, jestli mě mrzí, že mi to s někým nevyšlo. Ale ne, nemrzelo mě to. Ten člověk přišel a odešel. Nic jsem od něj neočekávala, a kdyby to náhodou vyšlo, měla bych z toho samozřejmě radost.

Asi jsem sobec, ale hrozně se bojím zklamání. Například tento blog mi dělá jen obrovskou radost! Nic jsem neočekávala. Maximálně to, že se budou mít kamarádky nad čím pobavit. Při první tisícovce jsem to nechápala a teď je to 6x tolik a já si říkám, že nemám co ztratit protože jsem neměla žádné cíle a i tohle číslo je pro mě obrovský úspěch. A pak se zase ptají „Co z toho máš?“. Dalo by se říci, že nic ale pak mě někdo potká a řekne mi, ať pokračuji, že čeká na další článek a že mi moc fandí. Jo, a tohle mě baví, proto to dělám.

V pátek mi Růžena ukázala webovou stránku, kde se nominuje bloggerka roku. Včera jsem na svém instagramu vytvořila anketu, zda to mám zkusit nebo ne. Převážná většina byla pro ANO, ale nechápu ty lidi, kteří dali NE. Podle mě to byly osoby, které ten blog ani neviděly, ale pokud to je jejich skutečný názor i po tom, co ho četly, byla bych ráda za zpětnou vazbu. Přijde mi pěkně vygumované někomu hatit věc, na které mu záleží jen tak bez udání důvodu. A protože o těch osobách nechci tvrdit, že jsou vygumované, tak bych byla ráda, aby svůj názor obhájily, jinak budou veřejně označeny za vygumovance. Děkuji za pochopení.

Všechny Vás uklidním, protože se nikam přihlašovat nebudu. Ne tento rok. Možná příští když vydržím a budu mít o čem psát a někoho, kdo to bude číst.

 

Ale asi jsem už fakt selebrita když mám své vlastní hejtrs. Díky, díky moc všem.

 

Další podstatný bod tohoto sdělení je můj nový kamarád R. Budeme mu říkat R jako třeba Rumcajs. Ne jako že bych si schválně vybírala vousaté chlapy nebo měla nějakou úchylku ale asi to tak bude, přiznávám… S R se známe samozřejmě ze seznamky. Viděli jsme se již 3x což považuji za životní úspěch, co se seznamky týče. Včera jsme se bavili o té bloggerce roku a on na to, že oba děláme něco, čemu ten druhý nerozumí. Já řekla, že ho ale v tom, co dělá, podpořím a on že nechce podpořit, ale abych tomu rozuměla. A doprdele…

Dneska se máme vidět. Vypadá to, že mi na tomto člověku záleží tak jsem se opět dala na studium. Zavítala jsem tedy zkušeně na webové stránky, které by mi měly poskytnout všechny potřebné informace. https://www.ceskyflorbal.cz/cfbu/predpisy/pravidla-florbalu

Okay, asi mám zábavu na celé odpoledne. Tento důležitý dokument má 28 stránek. A kdo by to řekl, ale ty věty jsou tak složitě a je v nich použito tolik neznámých pojmů, že se tom totálně ztrácím. Každopádně do večera z toho budu schopná složit nějaké zkoušky. Nevím jaké, ale pokud se to nedočtu, budu o tom jistě brzy informována. Už vím, že musí mít podkolenky a trenýrky, vzrušující.

 

 Držte mi palce tohle je fakt výzva.

Emanuel T. - How to stalk

Dřív jsem při seznamování tolik internet nepoužívala, ale občas je to i nezbytnost. Po prvním „rande“ s Emilem jsem přemýšlela, kde bych mohla získat odpovědi na své otázky a ukojit tak svoji zvědavost. Přišlo mi prostě nepatřičné se na první nebo druhé schůzce ptát, jestli peníze vydělává jistou nezákonnou činností. I když si tak vzpomínám, že asi na třetí jsem se ptala, jestli někoho zabil. Jen tak, čistě ze zvědavosti, aby řeč nestála…

Při džbánu vína jsem vzniklou situaci líčila svým přítelkyním. „Určitě krade.“ hodnotily jsme to. O jistých možnostech z mého podezření jsem si již něco zjišťovala a ptala jsem se proto doma na jednu známou kauzu s daňovými podvody abych věděla, o co vlastně jde a jak se to dělá. Ono na tom nakonec není nic špatného, když to může dělat i ministr financí tak proč ne on, že jo. (Tohle jsou pouze mé domněnky, není třeba kontaktovat Interpol. Děkuji za pochopení.)

 „Určitě má manželku.“ tak jsme se pomocí sociálních sítí snažily najít aspoň někoho se stejným příjmením, protože to byla jediná indicie, kterou jsme měly. Nevěděla jsem, ani kde bydlí, protože mě tam nechtěl vzít a z toho důvodu upadl v podezření, že má doma ženu. Ale když jim to bylo jedno, tak já se tím přece trápit nebudu. Víc mě zajímalo, co vlastně dělá za práci nebo spíš kde k penězům přišel. Upozorňuji, že to bylo pouze z bezpečnostních důvodů a strachu o svoji osobu, jinak ať si kdo chce, dělá, co chce…

Dámy a pánové, tohle jsou všechno veřejně dostupné informace. Všechno šlo dohledat v podstatě jednoduše. Každý, kdo dělá sport nebo tak něco, je vedený na příslušné webové stránce, kde si zobrazíš jeho profil a zde zjistíš například datum narození, což může sloužit jako důležité vodítko. Podle data narození si v obchodním rejstříku můžeš najít přehled společností, ve kterých má zkoumaná osoba podíl a taky je zde uvedeno, jak velký ten podíl či investice je.

Prostě když jsi dostatečně šikovný, že bys z fleku mohl pracovat pro FBI, tak si můžeš zjistit všechno a mnohdy i velmi zajímavé věci. V obchodním rejstříku máš uvedeno také trvalé bydliště, zkopíruješ adresu a jedeš na google maps, street view a tak.  U tohoto jedince však bylo hodně zvláštní, že v té ulici dům s uvedeným číslem popisným prostě neexistoval. Ale ne, nakonec jsme tam nejely na výlet přesvědčit se na vlastní oči nebo zvonit sousedům na zvonky a ptát se. Ale nebudu vám tvrdit, že tyto možnosti jsme nezmínily.

Také bych Vám chtěla doporučit se čas od času mrknout na stránky Europolu (Evropský policejní úřad), kde najdete přehled nejhledanějších mužů Evropy. https://eumostwanted.eu/cs A rada na závěr? Nebojte se vyhledávat informace o komkoliv na internetu, protože ono je vždycky lepší když víš s kým spíš. (Tohle si prosím neberte doslova, ale náramně se mi to tady hodí.)

 

Jelikož jsem díky zjištěným informacím neměla nadále strach o svůj život, nic nepřekáželo tomu, abychom se znovu viděli a já vám o tom opět napsala výživný článek.

 

 

Pondělní úvaha

Občas zjišťuji, jak jsem bez toho chlapa bezradná. Dneska ráno byl jeden stupeň a mně na to absolutně nikdo neupozornil. On by si ten chlap totiž zvykl na to, že jsem dement a neumím se obléct podle počasí. Většinou by tak musel obětovat svoje svršky nebo ponožky aby mně bylo teplo. Ve snaze předejít tomu, že jemu kvůli mé blbosti bude zima, naučil by se mě dopředu informovat o aktuálním počasí (vyzkoušeno). Navíc mě prostě nestačí říct „je 10 stupňů“, to mi nic neřekne, mě musíš říct „dej si mikinu a vestu“ nebo „dneska si nemusíš brát čepici a rukavice“ (viz já v půlce září). Jinak jsem měla docela zajímavý víkend, ale bohužel vám o něm ještě nemůžu napsat. Budu muset tak týden počkat, než chlapec zapomene, že existuje tato stránka i já. Každopádně jsem za poslední dva dny naspala cca 9 hodin. Dneska ráno mě budilo v 6:30 morče, s takovou půjde brzo do salámu. To si vždycky uvědomím, jak špatný nápad je mít děti. U morčete stačí, když vezmeš klec a přemístíš ji do jiné místnosti. Neříkám, že by to nešlo i u dítěte ale domnívám se, že zrovna na tohle existuje nějaký zákon.

A jelikož si myslím, že to, co aktuálně dělám je tak trochu na hranici zákona, nemůžu si dovolit ho pokoušet ještě jinak. Ale ptala jsem se Máni, která je v současné chvíli můj komplic, jestli nás za to můžou zavřít a říkala, že ne. Trochu jsem si to vygooglila a taky si myslím, že je to ještě ve snesitelné míře. A co to vlastně kyberstalking je? To si můžete přečíst v tomto odkazu https://cs.wikipedia.org/wiki/Kyberstalking

Ale on se mě ten kluk ptal, jestli ho budu googlit a já řekla, že ne. Pak se zeptal, jestli lžu a já že ano… Takže věděl, do čeho jde. Jsem ráda, že za sebou mám tak skvělý tým lidí, kteří mě v tomto podporují. Přemýšlím, že si otevřeme agenturu a uděláme z toho business, což by se vcelku hodilo, protože jsem počítala s tím, že se jednou dobře vdám a zatím to vypadá, že skončím v registrovaném partnerství s Máňou. Zrovna to probíráme a ona se mě ptá, co by nám spolu chybělo… Přiznám se, že jedna ze dvou uvedených věcí byla ta, že Máňa nemá vousy.

Hezké pondělí všem 👯💜

 

Budeme vařit s Denis

Sice se říká, že láska prochází žaludkem, ale někdy to prostě nestačí. Já si o sobě myslím, že jsem v celku obstojný vařič (tento pojem vznikl, z anglického I´m a very good cook, který není správný, ale hodně krát jsem ho slyšela a baví mě). Každopádně mě baví i to vaření, občas sice nastane situace kdy postup „za stálého míchání lejeme do hajzlu..“ je vlastně závěrečná úprava jídla ale tak snažím se. V lepším případě to sní bratr, v tom horším slepice. Já vlastně o strávníky nemám nouzi.


Náš tatínek o sobě říká, že je poslední stravovací článek před prasetem. To znamená, když je jogurt 3 dny prošlý tak ho může sníst, dřív ne. Ale tak každá domácnost má nějakou hierarchii, takže se není čemu divit. Každopádně on není zrovna fanouškem dojíždění mé kuchyně, on si raději dá chleba se sádlem a ne dušenou mrkvičku s pohankou. Nebo když dělám jasmínovou rýži, tak mě s tím chce stěhovat na dvůr, protože to prý smrdí jak myšince (= hovno od myši), takže by to rozhodně nejedl. A to se mi tak někdy stane, že jím dýňový krém celý týden, protože to nikdo neocení a nikdo to nejí. Co by za to daly děti v Africe!


V tomto jsem asi po babičce, prostě neumím vařit množství přiměřené počtu strávníků. V mém případě jedna osoba. Prosím vás, tak mi řekněte, kde koupíte například půlku dýně? To je přece nelogické, že jo. Takže v závěru mé úvahy mi vlastně chybí někdo, kdo by to jedl. Nic víc jen aby seděl u stolu, usmíval se a jedl. 


Teď je období hub a tak jsem hledala recepty, které by mi pomohly množství hub v naší domácnosti trochu redukovat. A přísahám, že z těch receptů, co jsem našla na internetu, mi stávaly vlasy na hlavě hrůzou. Někdy mě šokovala fotografie přiložená k receptu a jindy stačil dokonce jen název. Něco takového jako „rohlíkové placičky s houbami“ mě dokáže skutečně vyděsit. Pár vybraných fotek vám přiložím ke článku, kdo bude mít zájem o recept, ať mě neváhá kontaktovat. 


Včera jsem měla válečnou poradu s Růženou a Pepinou. Řešily jsme to slíbené video. Taky mi ukazovaly slečnu, která nakupuje přes čínské e-shopy a pak o tom točí videa. Upřímně jsem si z jejího projevu měla chuť prostřelit hlavu asi po 20-ti sekundách, ale očividně má hodně fanoušků a lidi to zajímá, takže fakt klobouk dolů.😶 Videem této slečny mi chtěly holky ukázat, jak to nemá vypadat… Každopádně až budeme profi youtubeři, tak vám natočím, jak vařím. Teď bych vám třeba ráda dala tip na super hříbkové rizoto ale chtěla bych k tomu přiložit právě ten video návod. Myslím si, že postup přípravy takzvaně „pro blbečky“ s mým komentářem by mohl být také úspěšný, když někdo dokázal prorazit s rozbalováním balíků z Číny. To už vlastně jednoho takového borca známe (L. Hruška) ale Bůh ví, necháme to na osudu.


Včera jsme taky zkoušely cvičné video. Já jsem byla super, mluvila jsem z patra ale prostě kameraman a osvětlení stáli úplně za prd a vypadám tam zbytečně ale úplně zbytečně velká. Taky jsem zjistila důležitou věc. Já když vykládám, tak mám potřebu dělat i znakovou řeč. Teda není to úplně ta znaková řeč, ale je to hlavní důvod rozbití mnoha vinných skleniček v mém oblíbeném podniku. Musím to do natáčení nějak vyřešit. Původně jsem si na ty ruce chtěla sednout, ale zase jsme přemýšlely, jak to udělat aby to vypadalo přirozeně. Holky říkaly, že nejlepší by bylo, abych byla sama sebou, takže si mám vzít do jedné ruky flašku vína a do druhé skleničku…


Tohle bude ještě sranda, a pokud se tím nebudete bavit vy, tak my rozhodně ano 😊 V současné době mi jde lépe psát články, které nemají hlavu ani patu, asi je to odrazem mého současného rozpoložení, kdy ani já sama nevím, kde mi hlava stojí, a potřebovala bych, aby můj den měl aspoň o 5 hodin víc. Takže doufám, že to pochopíte a na smysluplnější článek si ještě počkáte.😶 

Přeji vám všem krásný víkend

 

Denis

Rohlíkové placičky s houbami

Bedly na kmíně s plackami a kukuřicí

Žampionový pohár

Pětitisícovka

Jupí, tak nakonec jste tu pětitisícovku udělali ještě v ten den. Smekám klobouček a moc díky. Už mám i vymyšlené o čem vám natočím video a věřte, že bude tak jak jsem slíbila – pikantní. Objevila jsem i super novou věc na instagramu! Jmenuje se to tuším anketa a má to takovou funkci, že ve svém instastory můžete vytvořit anketu – to jste nečekali co? 😊 No a původně jsem se vás chtěla pomocí té ankety zeptat, jestli vůbec to video chcete, ale prostě ho natočím a nebudu se nikoho ptát přece. Svoboda slova a projevu, tak co…  Ale ještě si musím sehnat techniku a štáb. A to bude těžké. Řekla bych Růženě ale je jasné, že by se smála jako pako.

 

Navíc celkem průser! Psal mi kluk ze seznamky, že to tady čte, takže jsem teď totálně nametená a je jasné, že pokud ten blog budu i nadále zveřejňovat na všech svých sociálních sítích, tak jediná šance na seznámení s normálním živým tvorem bude s někým kdo A) nepoužívá sociální sítě nebo B) nečte. A to vlastně nebude moc normální člověk. Takže zase nic.

 

Hodně lidí se ptá, co ti chlapi, o kterých píšu, jestli jim to nevadí a tak. Hele, pochop, že jsou to omezenci a ti rozhodně nečtou nic jiného než časopisy o sportu nebo o prsách (a to se většinou jen dívají na obrázky).  Ale teď je to jiné, teď bych ráda měla někoho, kdo čte a není to oholený (někdy ani to ne) šimpanz.  Jako jo, šimpanze mám ráda. Jako dítě jsem viděla film, kdy ho měli doma a nosil kalhoty a tričko (teď jsem si vzpomněla na svého ex a moc velký rozdíl by v tom vlastně nebyl 😂) ale víš jak – nechceme zvířata v zajetí, takže žádný opičák nebude.

 

Tak trochu jsem zapomněla pointu tohoto článku. Nevadí. Zítra přijede Božka z Prahy a půjdeme i s Máňou asi zase na klasiku. Božka má kluka a zítra nás asi uvidí poprvé všechny pohromadě. Budu se muset ovládat, hlavně ten můj smích aby neutekl žejo… Je to hodně velká zatěžkávací zkouška sedět sám s kámoškama svojí holky a navíc když se jedná o nás po nějakém tom džbánu vína. Ne, my víno opravdu nepijeme po skleničkách. Na to nemáme čas. To je taky jedna taková historka, kdy jsme šly na klasiku a holky už na mě čekaly, sedla jsem ke stolu a slečna se ptá:

S: „Co pro Vás na pití?“

D: „Jeden džbán vína prosím.“

S: „A pro ostatní?“ .....

 

Asi tam prostě chodíme moc často, ale když oni tam mají tak dobré víno a nalejí nám ho do džbánku a jukebox tady je… Eeeee, teď jsem si uvědomila, že to vlastně není moc super.

Takže shrnutí na závěr. Máme 5k zhlédnutí, zítra budu pít víno a v sobotu natočím video. Zdravím Adama ze seznamky a další osoby, které byly zmíněny v tomto článku. Bývalého zdravit nebudu, on je totiž ten obrázkový typ. 

Hezký čtvrtek všem 😊

5k děkuji

Nějakým zázrakem jsme se přiblížili (Ano, my všichni - jedete v tom se mnou!) k hranici pěti tisíc zobrazení. Může se to zdát jako ohraná věta, kterou používá i božský Kája ale to jsem skutečně nečekala. Mým nejbližším jsem slíbila oslavu. Jako já opravdu netušila, že to někdo bude číst, tak jsem plácla původně na 1k zobrazení, ale protože to se stalo během 14-ti dní reálným, ustoupila jsem na 5k. A dnes je to tady, budu sem muset hodit i nějakou reklamu, ať si ten blog na tu oslavu vydělá.

Každopádně bych to chtěla oslavit i nějak blogersky, takže pokud vás napadá nějaký dotaz, připomínka nebo věc o které byste chtěli článek, můžete napsat pod tento příspěvek. Já nad tím budu přemýšlet, chtělo by to něco pikantního co? Možná bych mohla natočit i nějaké video… Holky říkaly, že bych měla. Prý sledují nějakou holku, která je ta youtuberka a točí videa o hovně, ale prostě lidi ji sledují. Takže bych mohla natočit video, ve kterém odpovím na nejčastější dotazy, které padají, nebo které by vás zajímaly. Ale to si ještě rozmyslím. Ty videa jsou teď širokoúhlé a mně to prostě nesvědčí.

Haha a teď jsem si vzpomněla na jeden vtip.

 Ptají se novináři papeže: „Jak se díváte na tu problematiku gayů, lesbiček a znásilňování…?“

 Papež říká: „No, když já se na to dívám, tak jedině ve full HD…“

 

Tak poctivě čtěte, ať máme tu pětku co nejdříve za sebou. Já vám dávám čas tak konec týdne :)

Díky moc a hezký den

Denis

Emanuel Trblietka - Mafie

Tento příběh jsem záměrně dlouhou dobu odkládala, ale již nadešel čas se o něj s vámi podělit. Vyprávět si budeme o pánovi, který byl menší než já, starší než já a dokonce vypadal ještě starší, než vše skutečnosti byl. Když jsme šli po městě, byli jsme opravdu páreček k pohledání. On o 15 čísel menší, plešatý a já prostě mladá kočka (haha), no vypadala jsem jako z eskortní služby, co si budeme povídat. Moje babička používá označení „mladé ogara“ pro všechny chlapy i kolem padesátky, ale z Emila měla babička úplně jiný dojem. Dokonce se o tom musela dozvědět velká část mé rodiny a možná půlka dědiny. Tak moc z toho byla babička v šoku, když ho viděla, jak mě vyzvedával. A jak jsem k němu vůbec přišla? Jednoduše – pozval mě na panáka, asi tak na dvacet, takže mi na druhý den přišel jako fajn „kluk“ proto, když mě pozval na kávu, souhlasila jsem.


Poprvé jsme vlastně nešli na kávu ale na večeři. To je podle mne skvělý tah protože jídlo já mám ráda. Vyzvedl si mě doma. Nevím jak vy, ale my dvě s Růženou třeba hodně hodnotíme chlapy. – Jaké měl auto, boty a tak... Musím uznat, že za první bod našeho hodnocení měl plný počet, až jsem přemýšlela, jestli mám dost čisté boty, abych si tam mohla sednout. Co se týče oblečení, měl hodně rád „trblietky“ (po slovensky, vieš?) a to znamenalo, že měl třeba třpytky na botách, hodinkách, na triku nebo mikině. Ale tak proti gustu…Každopádně jsem si říkala, že má hezký úsměv a kdyby byl tak o 20 cm vyšší, bylo by to fajn.


Stolování v restauraci má pro mě jistá pravidla. Potřebuji svůj prostor a vadí mi, když jsme dva a on si sedne vedle mě. To si pak připadáte jak dva idioti v lavici. Každopádně jsem mu hned můj postoj k zasedacímu pořádku vysvětlila a on slíbil, že vedle mě bude sedět jen do doby, než nám přinesou jídlo. Jak u blbečků. Během první půl hodiny měl asi 5 telefonátů. Pak se mi moc omluvil, že za ním musí dojít jistý člověk. Předpokládala jsem, že se na něčem domluví a půjde zase o dům dál. Mýlila jsem se. Borec došel, pozdravil a sedl si naproti mně, podíval se na Emila a zeptal se ho, jestli přede mnou může mluvit. Hoši, tož na totok já nemám! Já sleduju ty kriminálky Miami a vím, že když něco nemáš vědět, je to lepší nevědět. To pak může přejít v kriminálku Beze stopy a v horším na Odložené případy, to já znám! Tak jsem se pánům omluvila a šla jsem na chvilku ven.


Venku jsem zkoušela přesvědčit někoho, kdo byl zrovna online na Facebooku, ať si pro mě dojede, že jsem tady s nějakými mafiány. Nikdo neměl čas, tak jsem čekala dost dlouho, abych pánům dala prostor. Když jsem se vrátila, tak si ten borec, co seděl naproti mně, objednával jídlo. No výborně. Pak už mluvili jen oni dva. O věcech mimo můj prostor vnímání - o autech. Pak jsem trochu zbystřila, když se ho Emil zeptal: „Za kolik tam ty boty mají?“

„Asi za 1500.“

„Tak to je taková běžná cena.“ 


Uznale jsem kývala hlavou, že to je fakt v klidu boty za 1500. Vzápětí jsem prodělala malou mozkovou příhodu, černo před očima a srdeční výpadek, když jsem si uvědomila, že pánové jsou Slováci, takže mluví asi v eurech. 


Nicméně super večer, pojedla jsem, dozvěděla jsem se něco o autech a zavezl mě domů. Moc se mi omlouval a vysvětloval celou situaci, která nastala. Prý mi to ale vynahradí. Já pořád přemýšlela, co sakra ten Emil dělá? Proč se týpek ptal, jestli přede mnou může mluvit? O čem mluvili? Koho se na to mám zeptat? Jak to mám asi zjistit? Zabil někoho? Zabije mně?

O tom, jak si odpovědět na tyto otázky budeme hovořit v dalším článku s názvem Stalking.