Každý má nějaký důvod
nebo motivaci proč, kvůli čemu (nebo komu) chodí do fitka. U mě je tento důvod
zřejmý. A ne, není to kvůli mé nadváze či náznakům obezity. Tento můj důvod
začaly mé kolegyně nazývat K, tak to použiji i tady.
Minule se jedna paní
ošklivě zranila. O ostrou hranu bedny si rozsekla holeň. Jako fakt dost a když
se ti to stane při cvičení, kdy ti srdce více pumpuje krev, o to je to horší.
Paní stála u mě, vytála si legíny od kotníků nahoru a vystříkl ji doslova proud
krve. Paní jsme položili na zem, K běžel pro lékárničku, a její manžel
zatím stlačoval ránu ručníkem. Poté K paní ošetřil. Vzal ji do náruče. Ona
se ho chytla kolem krku a vynesl ji ven z místnosti.
Já jsem to všechno
vnímala jako ve zpomaleném záběru, možná jsem slyšela i nějakou romantickou
hudbu. Když odešli ven, otočila jsem se na ostatní přítomné spolucvičitelky, jestli
by mě někdo nemohl taky zmrzačit… Protože tohle zažít, to pak už můžu umřít.
K vypadal jak superhrdina, když nesl paní v těch svých svalnatých
pažích. Ach, jaké to asi bylo, objímat jeho krk a přivinout se mu hlavou na
rameno…?
Včera jsem se rozhodla.
Pokud něco chceš, musíš pro to něco udělat! Tak jsem se odhodlala
k velkému činu. Dneska jdu opět na lekci ke K a mám plán. Něco ve
smyslu „láska prochází žaludkem“. Máme doma čerstvě zauzené maso, a jelikož
K nevypadá, že by žil jen z vody a vzduchu, rozhodla jsem se, že mu
donesu trochu okoštovat. Mám přesně nacvičenou choreografii a tak… Jenomže já,
když přede mnou stojí někdo takový jako K, ztrácím řeč. Prostě se zaseknu a jen
čumím a usmívám se jak idiot. Hehe.
Ale ne, dneska to mám
naplánované. Přijdu a na recepci řeknu slečně, jestli by mi to schovala do
lednice a jak bude K odcházet, aby mu to připomněla, že je to pro něho. A
po lekci půjdu za ním, osobně. Budu se pokoušet být vtipná, takže řeknu něco
jakože „jsem si dovolila, ze své zahrádky…“ pak zrudnu a prostě uteču.
Jo, věřím si. Věřte mi
taky. Díky
 |
| Hujer, metelesku blesku |
Žádné komentáře:
Okomentovat