Včera byl náročný den.
Tak náročný, že jsem se dneska rozhodla nejet do práce autem ale využít místní
autobusovou dopravu. Nebylo to takové vzrůšo jako minule, když musela dojet sanitka
(ne pro mě) ale každopádně ta cesta stojí za zmínku. Cestování autobusem má
jistá pravidla. To první a hodně důležité je, že pokud večer před cestou trávíš
v hospodě, zkontroluj si ráno, zda máš dostatek peněz na cestu. Já jsem
tak neučinila a byla jsem celkem dost ve stresu, protože není nic horšího, když
v plném autobuse zjistíš, že nemáš peníze. Naštěstí jsem objevila 60
korun. To mám na cestu do práce, z práce a ještě jsem si mohla koupit Colu
(jsou dny, kdy potřebuješ snídat Colu).
Autobus byl překvapivě
narvaný, ale mě to teda vůbec nepřekvapilo, protože na takové věci já mám
prostě štěstí. Musela jsem tedy stát v uličce. Můj oblíbený trenér,
kterého jsem tady již zmiňovala, nám vždycky říká, že nás tak zničí, že se na
druhý den ani nenajíme. Jako takhle, já jsem se najedla pokaždé ale zvednout
ruce nad hlavu, abych se v autobuse mohla držet madla, to se zdálo jako
téměř nadlidský úkol. Autobus se prudce rozjel a já spadla na člověka, který
stál za mnou, a kabelkou bouchla do hlavy slečnu, která seděla pode mnou. Tak
jsem byla nucena za hlasitého zasténání zvednout ty ruce a chytit se.
V polovině cesty
jsem myslela, že přeci jen ta sanitka bude potřeba. Já sama jsem podepisovala
petici proti přepravě zvířat v nevyhovujících podmínkách, ale nejsem si
jistá, zda tohle někdo udělal i pro lidi. Já vám přísahám, že v tom autobuse
již nebyla ani jedna molekula kyslíku. Okna se mlžila a teplota uvnitř byla
téměř tropická, ale pusť se, aby sis vyslekl bundu. Tolik odvahy jsem prostě
neměla, a zoufale jsem pokukovala po tom kladívku „použít v případě nouze“.
A cítila jsem, že ta nouze se blíží. Naštěstí se blížilo také nádraží a já jsem
se mohla konečně nadechnout „čerstvého vzduchu“, nebo jak těm výparům z výfuků
mám říct…
Každopádně mám pro vás
skvělý tip na vánoční dárek! Neustále mi na internetu vyskakují reklamy na surf
simulátor nebo indoor surfing. Asi podle názvu pochopíte, že jde o surfování.
Někdo prostě vymyslel umělou vlnu, na které si můžeš vyzkoušet, jaké je to
držet balanc a rovnováhu stejně jako na surfu. Stojí to asi okolo dvou tisíc.
Ale vám poradím o dost levnější alternativu. Pokud znáte někoho, kdo po tomto
zážitku touží, jednoduše mu zaplaťte jízdu autobusem tzv. na stojáka. Ono je to
prakticky na stejném principu držení rovnováhy a o adrenalinové zážitky zde
také není nouze. Cca 15 minut jízdy vyjde na 20 korun, ale je dobré zaplatit
obdarovanému i cestu zpátky. Není zde potřeba žádné speciální vybavení, ale v rámci
bezpečnosti bych doporučila alespoň cyklistickou helmu. Takže 30 minut surfování za pouhých 40 korun, to se na mě
nezlobte, ale tu Surf arénu si můžete strčit do špic.
Žádné komentáře:
Okomentovat