čtvrtek 30. listopadu 2017
pondělí 27. listopadu 2017
Odhodlání - když věci nejdou podle plánu
Je
na čase vám poreferovat jak to dopadlo s panem K a uzeným masem. Plán
všichni znáte z minulého článku, ale jak už to chodí – když se něco sere
tak pořádně. Doma jsem byla značně nervózní, tak jsem vše konzultovala se starší
a zkušenější – s mámou. Nechtěla jsem, aby to vypadalo jako dárek z lásky
nýbrž jako přátelská pozornost.
„Dívej,
dám mu to normálně do sáčku, kdybych ho milovala tak bych na ten sáček uvázala
mašličku“
„Napíšu
mu tam lístek se jménem, zelený. Kdybych ho milovala, tak to napíšu na růžový.“
Máma
to hodnotila kladně, jakože je to fakt dobrý nápad. Po příchodu do fitka
jsem šla k recepci, k mé smůle zrovna pracovala „milá a ochotná“
slečna. Na můj dotaz, zda by to mohla dát pro K do lednice, se ohradila,
že je vedle v tělocvičně, tak že snad jsem schopná mu to předat sama. Ok.
Za
zvuku svatebního pochodu, který mi hrál v hlavě jsem s nejkrásnějším úsměvem,
který umím, vešla do tělocvičny. Tam stál on. A ona… Ano, byl tam se svojí
přítelkyní. V tu chvíli mi zrudly uši a čelo se orosilo potem. „Ahoj“
koktala jsem. Původně jsem chtěla utéct, ale oba na mě už hleděli. Moc si ani
nepamatuju, co jsem říkala, lezlo to ze mě jak z chlupaté deky a on na mě
jen hleděl jak na úplného troubu. Ona hleděla taky, ale ta si o mně myslela
úplně jiné věci, než to, že jsem trouba…
Někdy
prostě věci nejdou přesně podle plánu, ale třeba aspoň pochopí, proč se sakra
nemůžu přitáhnout k té tyčce. Víš jak, já nemám slabé ruce, jen těžké tělo…
pátek 24. listopadu 2017
Proč chodit do fitka - odhodlání
Každý má nějaký důvod
nebo motivaci proč, kvůli čemu (nebo komu) chodí do fitka. U mě je tento důvod
zřejmý. A ne, není to kvůli mé nadváze či náznakům obezity. Tento můj důvod
začaly mé kolegyně nazývat K, tak to použiji i tady.
Minule se jedna paní
ošklivě zranila. O ostrou hranu bedny si rozsekla holeň. Jako fakt dost a když
se ti to stane při cvičení, kdy ti srdce více pumpuje krev, o to je to horší.
Paní stála u mě, vytála si legíny od kotníků nahoru a vystříkl ji doslova proud
krve. Paní jsme položili na zem, K běžel pro lékárničku, a její manžel
zatím stlačoval ránu ručníkem. Poté K paní ošetřil. Vzal ji do náruče. Ona
se ho chytla kolem krku a vynesl ji ven z místnosti.
Já jsem to všechno
vnímala jako ve zpomaleném záběru, možná jsem slyšela i nějakou romantickou
hudbu. Když odešli ven, otočila jsem se na ostatní přítomné spolucvičitelky, jestli
by mě někdo nemohl taky zmrzačit… Protože tohle zažít, to pak už můžu umřít.
K vypadal jak superhrdina, když nesl paní v těch svých svalnatých
pažích. Ach, jaké to asi bylo, objímat jeho krk a přivinout se mu hlavou na
rameno…?
Včera jsem se rozhodla.
Pokud něco chceš, musíš pro to něco udělat! Tak jsem se odhodlala
k velkému činu. Dneska jdu opět na lekci ke K a mám plán. Něco ve
smyslu „láska prochází žaludkem“. Máme doma čerstvě zauzené maso, a jelikož
K nevypadá, že by žil jen z vody a vzduchu, rozhodla jsem se, že mu
donesu trochu okoštovat. Mám přesně nacvičenou choreografii a tak… Jenomže já,
když přede mnou stojí někdo takový jako K, ztrácím řeč. Prostě se zaseknu a jen
čumím a usmívám se jak idiot. Hehe.
Ale ne, dneska to mám
naplánované. Přijdu a na recepci řeknu slečně, jestli by mi to schovala do
lednice a jak bude K odcházet, aby mu to připomněla, že je to pro něho. A
po lekci půjdu za ním, osobně. Budu se pokoušet být vtipná, takže řeknu něco
jakože „jsem si dovolila, ze své zahrádky…“ pak zrudnu a prostě uteču.
Jo, věřím si. Věřte mi
taky. Díky
pátek 17. listopadu 2017
Poznávání - ananasový Joe
Na začátku každého nového vztahu máme fázi poznávání. To je vcelku důležitá etapa, při které je na místě zjistit o tom druhém co nejvíce informací. Ale jaké jsou ty opravdu důležité a podstatné? Například je dobré se zeptat, zda tvůj nový protějšek má nějaké onemocnění nebo alergie. Ano, o onemocněních by mohl vzniknout také zajímavý článek, ale já se tentokrát chci zaměřit právě na alergie. U mě je třeba základ aby neměl alergii na chlupy. Jako mohl by to být sebeúžasnější muž, ale pokud bych kvůli němu musela dát pryč Bobra.... To by naprosto nepřipadalo v úvahu!
Další důvod proč se ptát na alergie je vlastně životně důležitý. Představ si situaci: ty, jako hodná žena upečeš výbornou buchtu. On ji s radostí jí a najednou začne vydávat zvláštní zvuky a mávat kolem sebe rukama. Tobě to přijde vtipné a začneš to dělat taky, jakože si hrajete na blbečky. No, a z ničeho nic on spadne na zem mrtvý, protože měl alergii na ořechy. A ořechová buchta, kterou jsi pro něj upekla, mu zřejmě moc nesedla.
Ale musíš si dávat pozor, není alergie jako alergie. Pokud svého nového partnera o něco žádáš může vzniknout další ukázková situace: ty pečeš koláč a máš ruce od těsta a proto ho poprosíš, jestli by mohl okrájet ananas, který potřebuješ do koláče. On se ti omluví a řekne, že by rád, ale bohužel má hroznou alergii na ananasy. Ty ho polituješ a pošleš ho zpátky k televizi. Celý koláč upečeš tedy bez jeho pomoci. Nakrájíš ho a necháš v kuchyni na stole. A pak přistihneš svého nového partnera, jak do sebe tlačí už 3 klínek toho koláče a zděšeně chceš vytáčet 155, když v tom ti on oznámí, že vlastně má alergii na ananas jen když je v celku. Takže pokud ho okrájíš, nakrájíš na kostky a dáš mu je do misky a tu misku jemu do ruky, na takový ananas již alergii nemá. Takže hovno alergie na ananas ale na práci! A na takové si dávejte pozor, protože ti jsou nejhorší. Tato alergie nejde léčit a ty pak zjistíš, že ses nestala přítelkyní ale matkou. Sad story.
Další důvod proč se ptát na alergie je vlastně životně důležitý. Představ si situaci: ty, jako hodná žena upečeš výbornou buchtu. On ji s radostí jí a najednou začne vydávat zvláštní zvuky a mávat kolem sebe rukama. Tobě to přijde vtipné a začneš to dělat taky, jakože si hrajete na blbečky. No, a z ničeho nic on spadne na zem mrtvý, protože měl alergii na ořechy. A ořechová buchta, kterou jsi pro něj upekla, mu zřejmě moc nesedla.
Ale musíš si dávat pozor, není alergie jako alergie. Pokud svého nového partnera o něco žádáš může vzniknout další ukázková situace: ty pečeš koláč a máš ruce od těsta a proto ho poprosíš, jestli by mohl okrájet ananas, který potřebuješ do koláče. On se ti omluví a řekne, že by rád, ale bohužel má hroznou alergii na ananasy. Ty ho polituješ a pošleš ho zpátky k televizi. Celý koláč upečeš tedy bez jeho pomoci. Nakrájíš ho a necháš v kuchyni na stole. A pak přistihneš svého nového partnera, jak do sebe tlačí už 3 klínek toho koláče a zděšeně chceš vytáčet 155, když v tom ti on oznámí, že vlastně má alergii na ananas jen když je v celku. Takže pokud ho okrájíš, nakrájíš na kostky a dáš mu je do misky a tu misku jemu do ruky, na takový ananas již alergii nemá. Takže hovno alergie na ananas ale na práci! A na takové si dávejte pozor, protože ti jsou nejhorší. Tato alergie nejde léčit a ty pak zjistíš, že ses nestala přítelkyní ale matkou. Sad story.
středa 15. listopadu 2017
15. toxirehabilitační oddělení
Pokaždé,
když mám nějaký zdravotní problém, snažím se vynechat návštěvu lékaře, takže
diagnózu i medikamenty si určuji sama, za pomocí Google. Naposledy jsem tak
byla na chirurgii s nohou. Google psal, že to je sraženina, že se mi
dostane k srdci a já umřu. Pan doktor na chirurgii byl ale tak sexy a
ještě hovoril po slovensky, takže jsem byla v tranzu a ani nevím, co mi říkal.
Ale žádný zákrok neprováděl, takže to asi nebylo tak závažné, jak jsem mu
tvrdila. I dneska jsem teda zavítala na mně známé stránky a hledala příčiny
mých problémů.
přejídání
či špatná
strava
– ano, tohle by mohlo být možné ale je mi už 3 den zle, takže nemám na jídlo
ani pomyšlení
psychické potíže,
stres
a napětí, partnerské neshody – od těch dob, co nemám partnera, jsem
psychicky naprosto vyrovnaný a šťastný člověk, takže ne
zánětlivá onemocnění
a rakovina, nádorový růst – ne, rozhodně
NE! To píše Google i u rýmy, to už jsem si zvykla
nadužívání kofeinu – jedno kafe denně, takže ne
závislost na alkoholu – Dámy a
pánové, je to tady…
Zapátrala
jsem tedy po tzv. AA (anonymní alkoholici) a začala jsem si číst o jejich
zkušenostech s Antabusem. Někdo uvádí, že zkoušel na tyto léky pít a že
málem zemřel po malém pivu. Jiný zase že se dá Antabus přepít, ale pak ti
zbydou jen 2 roky života, protože si odrovnáš játra. A to nechceš. Jelikož moje
játra dostávají takové dávky, že jsem v neděli měla bělmo úplně žluté, je
na čase se zapsat na čekací listinu do Kroměříže.
Toto
téma zmiňují také mí přátelé z AA na serveru www.akoholik.cz . Bělmo žloutne především
rozpadem jaterních enzymů (ALT/AST - resp. tím, že je jich moc a musí
pracovat hodně, aby rozložily ethanol, a játra to nestíhají).
Na
stránkách PNKM jsem si našla i své oddělení. Jelikož se považuji za
motivovaného pacienta, tak bych se zařadila na 15 toxirehabilitační
oddělení. Umožňují zde i krátkodobé
pobyty přátel, tak doufám, že za mnou někdo dojedete na besedu.
V seznamu
věcí, které si máš vzít s sebou, jsou uvedeny toaletní potřeby bez obsahu
alkoholu. Hmm, tak až na tom budu tak špatně, že vypiju i voňavku, začnu o
tomto pobytu vážně uvažovat.
pátek 10. listopadu 2017
Alkohol v dietě
My, kteří se snažíme
redukovat svoji váhu, se musíme hlídat a číst si nutriční hodnoty výrobků. Od
pondělí do pátku se mi to zdárně daří ale, jakmile přijde víkend je to celé
v trapu a ještě navíc mívám žlučníkové záchvaty, protože organismus takové
přívaly nezvládá. V sobotu jdeme s Růžou na Kabáty a já jakože si
hlídám ty cukry a kalorie stojím před těžkou volbou. Moc dobře vím, že
v dietě vy se měl úplně omezit alkohol. To je pro člověka, jako jsem já
velké úskalí, proto jsem byla dneska velmi mile – až k slzám dojata
zprávou, že vodka neobsahuje téměř žádný cukr, kvas, tuk cholesterol nebo
sacharidy. K vodce jsem měla dlouho odpor. Můj bývalý vždycky říkal, že
než aby pil vodku, raději si zajde na benzínku a načepuje si do pusy benzín, že
to vyjde levněji a chutná stejně. To mu
nemůžu upřít, něco pravdy na tom je. Ale po tomto zjištění se na vodku začínám
dívat úplně v jiném světle. V tom nejlepším. A navíc R říkal, že
vodka nejde cítit, takže z tebe netáhne jak z lihovaru. Další plus má
vodka za to, že jako z většiny čirého alkoholu tě z ní nebolí hlava,
a to my, kteří chodíme po akcích do práce, oceníme. Jako je jasné, že pokud
budeš pít Stalinovy slzy za 86,-- korun, tak možná i oslepneš. Ale jo, za
zkoušku to stojí. Dneska se stavím do Kauflandu a mrknu na jejich nabídku této
lihoviny. Já chodím zásadně na Božkov, takže to pro mě bude změna, ale snad se
rychle zorientuji i v tomto sortimentu.
You say potato, I say vodka!
Hezký víkend všem.
Půl deci vodky má cca 100kcal a ty pocházejí z alkoholu, takže zbytek tvoří jen voda. |
čtvrtek 9. listopadu 2017
Co od chlapa potřebuješ?
Jednou v sobotu
jsem chtěla jet do aquaparku, ale nikomu se se mnou nechtělo nebo neměl čas.
„Přece nepojedeš sama.“ zděsila se mamka, já na to že zkusím napsat někomu na
seznamce a ona se zděsila ještě víc. Prostě všichni mají v sobotu nějaké
aktivity, ale jeden říkal, že bychom se mohli vidět později. Ok, tak jsme se
domluvili a já došla k němu. Měla jsem hlad tak jsem si po cestě nakoupila
suroviny a hned po příchodu k němu jsem si začala péct bagety. Taková normální
večerní idylka. On seděl u televize s vínem, já jsem vařila a povídali jsme si.
Na to že jsme se znali asi 15 minut, vypadalo to, že spolu žijeme zhruba 15
let. Při dalším průzkumu tohoto člověka jsem zjistila, že je něco jako já
v mužské verzi. Když mi řekl, že si teď chce pořídit děťátko a měl tím na
mysli domácí vinotéku, zdál se mi jako TA spřízněná duše, kterou hledáš celý
život. Někde kolem půl 4 ráno mezi posloucháním orlíku a vtipů od Izera se na
mě zadíval. Já, v pánském tričku s nápisem jistého sportovního týmu
s nohama na stole držíc sklenku vína. On svraštil čelo a vyčítavě mi
povídá „Ale no tak, to že jsme alkoholici, neznamená, že nemůžeme pít jak
lidi…“, tím měl na mysli to, že jsem vinnou sklenku držela jak buran a ne za
stopku, vzhledem k celkovému kontextu toho večera mi to přišlo hrozně
roztomilé. Už jsem v dáli slyšela ty zvony, ale když přišlo na řeč o svatbě a
on mi ukázal místo, kde by ji chtěl mít, věděla jsem, že to nepůjde. Prostě ty
palmy by vypadaly s mým cimbálem jako pěst na oko, to musíte uznat.
Oh ano, jednoho dne chci mít svou vlastní
svatbu ne registrované partnerství, ale svatbu... S mým kamarádem Jakubem
jsme se dohodli, že se vezmeme. Máme stejné záliby - zejména jídlo a víno. Mají
traktor a pálenicu, můj otec by byl nešťastnější na světě a já bych si taky
dokázala zvyknout. Jedinou podmínkou bylo, že do svatby zhubneme dohromady 30
kilo. Vzhledem k tomu, že už nám chybí jen 37, tak se to nevyvíjí moc
podle představ. Každopádně Kubík je sen každé (normální) ženy. Pozve tě na
kafe, udělá Tiramisu, koupí víno nebo míchá Aperol. Jednou mě pozval na Orgasmus
a volá mi, že musím ještě chvilku vydržet, že mu nechce ztuhnout. Ano, tento
koláč se mu moc nepovedl, ale kdo by měl zájem, přikládám vám na něj recept.
Nejraději mám, když dojede na besedu, doveze 2 flašky vína, vypije čaj a jede
zase pryč. Není to vše, co od chlapa potřebuješ?
Když se nad tím vším
tak zamýšlím, ani nevím, jaký je můj typ chlapa. Možná mi jen stačí, aby měl
rád víno… a mě samozřejmě… To říkám pořád, že jsem nenáročná 👼
pondělí 6. listopadu 2017
Emanuel T. - závěrečná scéna
Je na čase pokračovat a
snad i finálně zakončit moji životní etapu s Emanuelem. Byl to pracovně
vytížený člověk, takže jsem na něho čekala nachystaná doma hodiny a on prostě
nedojel. Za to jsem ho zjebala a příště mi teda nahlásil, že mešká. Ono když
chlap mešká tři hodiny a ty už s tím máš jisté zkušenosti, rozhodneš se
proto vrátit do společnosti, kterou jsi kvůli němu opustila. Vrátila jsem se
tedy k nám na hřiště, kde jsem vyfasovala pivo a jégra. Čekání mi již
nepřišlo nekonečné a kamarádi mě začali lámat, ať jedu s nimi na zábavu.
Tak jsme vesele pili dál a já již byla smířená s tím, že ten exot
nedojede. Nechci říct, že jsem zapíjela žal, ale na něco pít vždycky musíš,
žejo. K mé smůle, o tři hodiny později, se Eman dostavil. Již jsem byla
veselá a absolutně mi nevadilo, že meškal. Přijel mezi nás na hřiště. Emanovi
se v této společnosti vůbec nelíbilo a na mé naléhání ať nás odveze na
zábavu, se absolutně netvářil. Byla jsem tedy nenásilně donucena tuto veselou
skupinu opustit a odjet s Emanem. Dojeli jsme do města a překvapivě měli
všude zavřené. Nouzový a pro mě hodně nečekaně odsouhlasený návrh byl, že jsme
šli k Turkům na kebab. Konečně jsem se cítila „mezi svými“. Eman byl, co
se alkoholu týče, hodně pozorný a od pultíku s kebabem se na mě otočil a
zeptal se: „Dvanáctečku, milačik?“. A mě zaplesalo srdce. To byl možná důvod, proč jsem se s ním
tolikrát sešla. Mě ty večery připadaly vlastně super, protože mě udržoval
(nenuceně) v alkoholovém opojení. Pojedli jsme kebab a než mě zavezl domů,
stavili jsme se na benzínce, kde mi koupil další pivko. Začal mi dělat ale
takový nešvar. Pravidelně po cestě domů zastavoval v jedné odbočce
v lese a chtěl si se mnou povídat. Já měla vždycky strach. Ne z něho,
ale z toho lesa. Víš, kolik hororů začíná takovou zastávkou v lese?
Hodně!
Náš poslední večer pro
mě přijel jiným autem než obvykle. Asi bylo fajn, protože mi chlapi od hospody
tleskali, když jsem nastupovala. No mě se na něm osobně nejvíc líbilo, že se
dal podsvítit interiér (ačkoliv růžovou jsem si neprosadila) a že se sedadlo
řidiče automaticky odsunovalo a zase přisouvalo. Což bych ve Fiatu také
ocenila, protože s těmi věcmi, co táhnu, nikdy nemůžu přelézt přes volant.
Taky jsem ho přesvědčila, aby mě v tom autě vyfotil. Což mě celkem mrzí,
protože ty fotky už nikdy neuvidím a chtěla bych. Tento večer jsem pila víno.
Při klasickém rozhovoru se mě zeptal jak se mám. Jako upřímně jsem měla zrovna
těžké období, protože mi onemocnělo morče a nevypadalo to s ním vůbec
dobře. Takže jsem mu asi půlhodiny povídala, jak jezdím s morčetem na
veterinu kvůli injekcím a musím ho ručně stříkačkou přikrmovat a tak… Pak jsem
se zeptala, co on, jak se má a co dělal. On byl u soudu, kde se soudil
s bratrem. Aha. Vůbec jsem si nepřipadala s mými problémy trapně,
jakože by byl soud s vlastním bratrem něco víc než moje morče. Vůbec ne.
Ten večer se hrálo
finále mistrovství světa v hokeji ale bohužel podnik, ve kterém jsme
seděli, zavírali ještě před koncem zápasu. Navrhla jsem proto, ať se přesuneme
do nonstopu na Bonver. Jako já absolutně nemám problém přejít z vína za 70
korun na víno za 20. Absolutně ne. Zápas končil dost pozdě v noci a já
jsem si začala uvědomovat, že se mám ráno odvést do práce. Sedla jsem do auta
v přesvědčení, že mě odveze domů a pomalu jsem usínala. Procitla jsem a
uvědomila jsem si, že jedeme na opačnou stranu od mého bydliště. Ptala jsem se
proto, kam jedeme. Bez odpovědi. Znovu jsem se ptala a vůbec jsem nebyla
hysterická. Ani když jsem se začala odpoutávat, že vysedám za jízdy, jsem
nebyla hysterická. Asi si to dovedete představit. Takže jsem demonstrovala, že
otvírám dveře a že z nich hodlám vyskočit. On se na mě jen podíval a
zeptal se, jestli to myslím vážně. Asi jsem byla hodně přesvědčivá, protože
zastavil, to auto otočil a zavezl mě domů. Celou cestu na mě nepromluvil a já
taky ne protože jsem byla pěkně nasraná….. Čekala jsem, že se mi k tomu
nějak vyjádří, ale on se k ničemu neměl, tak jsem mu ještě před spaním
napsala asi 15 SMS a během dne dalších 145876. Nikdy mi neodpověděl a já jen doufám,
že už ho nikdy nepotkám, protože nesnáším, když mi někdo neodepíše. Nebo když
mě unáší. A úplně nejvíc nesnáším, když mě někdo unáší a neodepisuje!
pátek 3. listopadu 2017
ČSAD - firma na zážitky
Včera byl náročný den.
Tak náročný, že jsem se dneska rozhodla nejet do práce autem ale využít místní
autobusovou dopravu. Nebylo to takové vzrůšo jako minule, když musela dojet sanitka
(ne pro mě) ale každopádně ta cesta stojí za zmínku. Cestování autobusem má
jistá pravidla. To první a hodně důležité je, že pokud večer před cestou trávíš
v hospodě, zkontroluj si ráno, zda máš dostatek peněz na cestu. Já jsem
tak neučinila a byla jsem celkem dost ve stresu, protože není nic horšího, když
v plném autobuse zjistíš, že nemáš peníze. Naštěstí jsem objevila 60
korun. To mám na cestu do práce, z práce a ještě jsem si mohla koupit Colu
(jsou dny, kdy potřebuješ snídat Colu).
Autobus byl překvapivě
narvaný, ale mě to teda vůbec nepřekvapilo, protože na takové věci já mám
prostě štěstí. Musela jsem tedy stát v uličce. Můj oblíbený trenér,
kterého jsem tady již zmiňovala, nám vždycky říká, že nás tak zničí, že se na
druhý den ani nenajíme. Jako takhle, já jsem se najedla pokaždé ale zvednout
ruce nad hlavu, abych se v autobuse mohla držet madla, to se zdálo jako
téměř nadlidský úkol. Autobus se prudce rozjel a já spadla na člověka, který
stál za mnou, a kabelkou bouchla do hlavy slečnu, která seděla pode mnou. Tak
jsem byla nucena za hlasitého zasténání zvednout ty ruce a chytit se.
V polovině cesty
jsem myslela, že přeci jen ta sanitka bude potřeba. Já sama jsem podepisovala
petici proti přepravě zvířat v nevyhovujících podmínkách, ale nejsem si
jistá, zda tohle někdo udělal i pro lidi. Já vám přísahám, že v tom autobuse
již nebyla ani jedna molekula kyslíku. Okna se mlžila a teplota uvnitř byla
téměř tropická, ale pusť se, aby sis vyslekl bundu. Tolik odvahy jsem prostě
neměla, a zoufale jsem pokukovala po tom kladívku „použít v případě nouze“.
A cítila jsem, že ta nouze se blíží. Naštěstí se blížilo také nádraží a já jsem
se mohla konečně nadechnout „čerstvého vzduchu“, nebo jak těm výparům z výfuků
mám říct…
Každopádně mám pro vás
skvělý tip na vánoční dárek! Neustále mi na internetu vyskakují reklamy na surf
simulátor nebo indoor surfing. Asi podle názvu pochopíte, že jde o surfování.
Někdo prostě vymyslel umělou vlnu, na které si můžeš vyzkoušet, jaké je to
držet balanc a rovnováhu stejně jako na surfu. Stojí to asi okolo dvou tisíc.
Ale vám poradím o dost levnější alternativu. Pokud znáte někoho, kdo po tomto
zážitku touží, jednoduše mu zaplaťte jízdu autobusem tzv. na stojáka. Ono je to
prakticky na stejném principu držení rovnováhy a o adrenalinové zážitky zde
také není nouze. Cca 15 minut jízdy vyjde na 20 korun, ale je dobré zaplatit
obdarovanému i cestu zpátky. Není zde potřeba žádné speciální vybavení, ale v rámci
bezpečnosti bych doporučila alespoň cyklistickou helmu. Takže 30 minut surfování za pouhých 40 korun, to se na mě
nezlobte, ale tu Surf arénu si můžete strčit do špic.
čtvrtek 2. listopadu 2017
MOVEMBER
Dneska
bych ráda mluvila o trochu vážnějším tématu, bez vtípků. Začal nám Listopad a s ním
přišel také MOVEMBER. To znamená, že v tomto měsíci budeme v ulicích potkávat
divně vypadající muže s knírkem jak z německého porna. A to rozhodně
není sexy ale co sexy je, je důvod proč to dělají. Znáte chlapy, vidím to na
svém tátovi – když onemocní, tak za žádnou cenu nechce k lékaři a čeká, až
se to samo vstřebá. Bohužel máme teď v rodině velmi smutnou událost a má
ji na svědomí také rakovina, proto si Mo beru k srdci víc, než kdy jindy.
Rakovina prostaty je v Česku nejčastější formou nádorového onemocnění u
mužů. Každoročně onemocní pět tisíc Čechů a 1 600 jich nemoci podlehne. I přes
tyto alarmující čísla úroveň informovanosti, porozumění a podpory boje proti
rakovině prostaty výrazně zaostává za podporou boje za ženské zdraví.
Ano,
my ženy se nestydíme mezi sebou mluvit o návštěvě gynekologa nebo o tom jak
jsme byly na vyšetření s prsama a když kamarádka řekne, že ona ještě
nebyla, snažíte se ji promluvit do duše aby i ona šla. Chlapi se o takových
věcech nebaví a k tomu také Mo slouží. Ti, kteří si začnou na začátku
Listopadu svůj knír pěstovat, stanou se chodícími billboardy, které mají
upozornit, že rakovina prostaty existuje a že je to vážná věc. Knír také dokáže prolomit ledy a
začít debatu Proč? a Jaký to má význam?, která může poukázat na často
zanedbávanou tématiku mužského zdraví. Pánové,
kteří chtějí Movember podpořit, se mohou zaregistrovat na stránce www.movember.com
, kde jejich knír může „vydělávat“ penízky, které poputují do nadačního fondu
Muži proti rakovině.
Za
vším hledej ženu!
Toto
platí i v případě akce Movember. I když se na první pohled nezdá, že by
jakkoliv žena mohla podpořit tento projekt, není to pravda. Každá z nás může
šířit tuto zprávu do svého okolí a tak trochu ty chlapy nahecovat, protože změnit svoji vizáž chce, stejně jako jít na vyšetření, odvahu. Každá žena může být důležitou oporou i sebestatečnějšímu muži. Proto je
pojďme podpořit a nikdy neodrazujte svého muže od změny jeho tváře – kníru! Ano, i JÁ, zastánce vousáčů, jsem řekla R ať do toho jde, že na něho budu pyšná. A fakt budu 💛
Pro
ty, kteří je chtějí podpořit i jinak než psychicky sem přidávám odkaz, ve
kterém najdete kontakty, kde můžete poslat i finanční příspěvek na podporu
všeho, co se rakoviny prostaty týče. Ať už zkvalitňování léčebných možností,
zabezpečování léků a speciálních přístrojů, nebo podpora informovanosti, tomu
všemu můžeme přispět. Tak kdo obětuje jedno pivo a pošle SMS za 30 korun?
Pojďte do toho se mnou co?
KDE PŘISPĚT www.muziprotirakovine.cz/kontakty
Zasláním SMS ve tvaru DMS PROSTATA na číslo 87777 podpoříte
diagnostiku a léčbu rakoviny prostaty v ČR částkou 27 Kč. Cena
SMS je 30 Kč
středa 1. listopadu 2017
Nákup na ZOOTu
Jelikož od těch dob, co
píši tento blog si připadám důležitá jak rádio (ne, že by tomu předtím bylo
jinak) a na facebooku se téměř vydávám za veřejně známou osobu (u nás na dědině
každopádně jsem) rozhodla jsem se, podělit se s vámi o moji první
zkušenost z nakupování na ZOOTu. Tento internetový obchod sleduji již
dlouho, a když se rozhodli otevřít tzv. výdejnu štěstí i u nás ve Zlíně, nebylo
o čem přemýšlet. Na webových stránkách jsem rozklikla sekci „móda pro
plnoštíhlé“. Hele, mě už prostě nebaví riskovat, že si vyberu něco podle
obrázku a pak zjistím, že největší dostupná velikost je XS. Pro mě velikost XS
není ani velikost. Mě to přijde, že oblečení ve velikosti XS zasílají pouze
jako vzorky, jinak si to ani neumím vysvětlit. Takže beze studu jsem v této
kategorii přidala do košíku dvě položky. Zkušeně v těch největších
dostupných velikostech. Jelikož jsem, co se tohoto druhu nakupování týče, nováček,
objednala jsem si pouze jednu velikost od každého.
Objednávku jsem
odeslala ve středu a v pondělí můj „balíček radosti“, jak oni sami uvádí,
dorazil. Šla jsem si ho tedy vyzvednout. V prodejně/výdejně mě přivítala
moc milá blondýnka a ptala se, na jaké jméno mám balíček (takže stačí, když
víte, jak se jmenujete, číslo objednávky netřeba). Dále zda si budu oblečení
zkoušet, ať chvilinku počkám a její kolegyňka mi to přichystá. Během čekání
jsem se ji svěřila se svými obavami, že mi to asi bude malé, jak mám
v takovém případě postupovat. Slečna mě chtěla potěšit a řekla, že určitě
nebude (bylo) a že to není žádný problém, ať si z kabinky k pokladně
vezmu jen ty věci, které si chci koupit a zbytek tam nechám. Také mi řekla, že
si klidně můžu objednat více velikostí, všechny vyzkoušet a oni pak ty, které
mi nesedí, pošlou zpět. To já jsem chtěla objednat více velikostí, ale bohužel
větší se již nevyráběly. Pak mně poslala do kabinky číslo jedna, kde bylo mnou
objednané oblečení poskládané v košíku na zemi. Zvláště mě zaujaly popisky
na věšácích v kabince, které mi přišly hodně užitečné, protože přiznejme si, že
tyto popisky alespoň imaginárně vytváříme pokaždé. Kabinky byly prostorné, což
ocení každá majitelka většího těla nebo minimálně většího pozadí. Dále byly
v pohodě osvětlené, žádné halogeny, při kterých vidíš každou svoji
nedokonalost (i přesto, že normálně jsi dokonalá) a neobsahovaly rozšiřovací
zrcadlo! Rozšiřovací zrcadlo v kabinkách absolutně nechápu a domnívám se,
že toto je hodně špatný marketingový tah, proto bych jeho nepřítomnost chtěla
velmi kladně ocenit.
První jsem si
vyzkoušela kabát. Krásná barva ideální délka i skvělý materiál, to jsem vůbec
nečekala a byla jsem moc mile překvapena. ALE! Byl mi velký, tak o číslo až
dvě. Což mě trochu zamrzelo, ale zároveň velmi potěšilo, protože tohle se mně
moc často nestává, aby mi bylo něco velké. Každopádně šaty mě vrátily zpátky do
reality. Slečna byla moc ochotná a přišla se zeptat, zda je nepotřebuji pomoct
zapnout. Jako jo, to jsem potřebovala ale, jelikož mi nepřišlo, že by ovládala
čáry a kouzla, tak jsem pochybovala o tom, že by se to mělo povést. Utěšovala
mě tím, že mám velké prsa, že to bude ten problém. A dělaly jsme, jakože to
vůbec není tím, že mi to nejde zapnout už pod prsama. 😊 Každopádně jsem hodně vydechla, a
slečna vší silou zapnula zip. Ty šaty byly krásné, a kdybych vydržela celý
večer nedýchat, možná bych je mohla mít. Problém byl v tom, že měly
širokou sukni a já v nich vypadala jak 120 ti kilová škrošňa (pojem
z valašštiny = tlustá osoba).
Slečna se
šla podívat, zda jsou tyto kousky k dostání i ve velikostech, které
potřebuji. Kabát v menším čísle ano, ačkoliv kabát nepotřebuji, ale
potřebuji šaty, které samozřejmě větší už nevyrábějí ani v jiné barvě,
střihu, prodejně, státě, galaxii… Nevím no. Zkusila jsem oddělení pro
plnoštíhlé a zjevně je to stále málo. Každopádně tento obchod můžu všem jen doporučit! Dodání
bylo rychlé, slečna na prodejně ochotná a usměvavá. Příště si objednám více
velikostí, ale pravděpodobně budu muset přesedlat do jiné kategorie. Nezbývá
nic jiného než „móda pro těhotné“.
Hodně štěstí při
nakupování a nezapomínejte, že nejdůležitější je najít svoji kategorii, pak už
to jde samo 😊
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Pověsti české
Začala jsem pracovat v celkem fajn firmě. Mému nástupu předcházelo důkladné výběrové řízení, jehož součástí bylo například namalovat zvíře. ...
-
Zrovna jsem s malou na gymnastice a už od včerejšího koncertu JT 😍 začínám registrovat typické Američanky. Včera jsem viděla maminky s dc...