Na začátku léta jedna odletěla do USA, druhá do Skotska a třetí se odstěhovala do Prahy.
Předtím, než se ti kámošky vydají na cestu, musíš se s nimi pořádně rozloučit. Takže měsíc před jejich odjezdem piješ. Pak se po pár měsících vrátí no a ty zase piješ. Jako je to hodně náročné tyto odluky, to mi věřte.
Samozřejmě my s Růženou dokážeme i ve dvou lidech dělat skvělé párty ale ty víš, že to není ono a že ti ty baby chybí. Když se Božka z Prahy jednou přes týden stavila a šly jsme na chvíli posedět, skončilo to tím, že jsme v dešti asi ve 2 ráno, po pár litrech vína, šly (některé bosky) k Italům na pizzu. Tomu samozřejmě předcházelo zpívání písniček z jukeboxu a tak. Prostě tyhle nárazové akce jsou za trest, ale když tě tlačí čas, tak prostě musíš…
Josefína, mezi námi děvčaty Pepina, co se vrátila ze Skotska je teď úplně trapná. Vždycky když jdeme do hospody, ona si dá čaj nebo vodu. (Jo, zaplatila jsem za nás ten dluh za kafe a vodu, takže mi dlužíš pivo, pá.) No že je trapná? A když už teda pije, tak si dá 2 sklenky vína a dělá, jako kdyby vypila celý demižón. Budu na ní muset zapracovat. Celkově ona není úplně ten člověk „haló párty“, ale když už tak do rána a ještě při nejlepším kdyby nás z té akce někdo zavezl na pizzu. A na druhý den už mě tahá do fitka, že když žereme pizzu ve 2 v noci, tak musíme makat. Blázen, co?
U mě je to jednoduché, já nemám nic proti akcím narychlo ani proti jídlu ve 3 v noci. Já jsem prostě univerzální člověk.
Včera měla dojet pražanda Božka a měli jsme v plánu se potkat. Domlouvaly jsme se proto na společné skupině, kterou máme i s naší kamarádkou Máňou. Máňa je v Americe ale i přesto jsme chtěly, ať ví o dění v rodném městě. Již brzy se má vracet a já jsem ji nestihla poslat dopis, který jsem ji napsala, tak jsem ji ho vyfotila a poslala do skupiny. Dopis vznikl v den, když Božka dojela naposledy, takže v něm stálo téměř to samé, co se mělo ten večer odehrát. Napsala jsem, že ji objednáme jedno pivo a necháme ho tam stát, dokud si ho nepřijede vypít, bylo to víc trefné, než jsem tušila.
S Božkou jsme šly na klasiku do našeho oblíbeného podniku. Teda já výjimečně o džusu, mám antibiotika, smutné. Seděly jsme a povídaly. Já opět výjimečně moc ne, protože zuby. No a jak jsme se tak bavily, že za dva týdny zase přijede a že konečně budete naše trojka pospolu, tak se u našeho stolu zjevil malý človíček. Božka z ničeho nic zaječela, až jsem málem spadla pod stůl. Pak jsme asi minutu nevěřícně hleděly střídavě na sebe a na človíčka před námi. Já byla asi první, která se vzchopila a tu malou postavu šla obejmout. Božka sedící u stolu stále nic. Asi za další minutu poprvé vydala hlásku a řekla něco jako: „Ty vole, co tady děláš...“. Uvítání jak z nějakého dojáku, žejo?
A kdo byla ta malá záhadná postava? - Teď bych ráda použila citaci z kultovního českého filmu Marečku, podejte mi pero: „Hele, Máňa!“ Ano, byla to ona, naše Máňa, která se nám předčasně vrátila z améééru a nic nám samozřejmě neřekla, koza jedna. Neskutečné, překvapení za všechny prachy! Dovezla nám kalhotky od paní Beckhamové a ty se nám tak líbily, že jsme si je samou radostí nasadily na hlavu. OMG, tak stály nějaké peníze - víc jak dvacku od vietnamců, tak ať to každý vidí ne?!
Paní, která naši partu v tomto podniku již nějakým rokem obsluhuje, byla také značně dojatá a ochotně nás fotografovala. Tentokrát už bez spodního prádla na hlavě. Při té citově vypjaté scéně si neodpustila poznámku, že je krásné, jaké jsme kamarádky. Bylo 22:22 a to my si vždycky něco přejeme, ale Máňa řekla: „Co já si víc můžu přát, než že jsem tady s vámi a dávám si české pivo.“. Vážení, to je oč tu běží! Já jsem (až na zuby) nadmíru spokojený člověk. Jak řekl Bohuš: „Já su tak ščastné…“
Zde bych chtěla zmínit známou píseň Petra Rezka:
„Přátelství, to je někdy víc než láska, je to víra v to, že ruka svírá pevně jinou dlaň…“
Takže kamarádky, jsou nad všechny chlapy světa, nad zlato a v současné době i nad máslo! Speciální poděkování Růženě, Pepině, Božce a Máni za to, že jsou mými věrnými alkoholkami a že je mám. (Jen doufám, že se poznáte :)) Díky dík ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat