Kurýr

Právě se mi stala krásná věc. Splynutí dvou duší za souladu s osudem. Štípaní bambusu, poloha mléka a vody… Pardon, přestanu se nechat unášet a přejdu k věci. Jsem líná a trochu mě dneska bolí hlava tak se mi se nechtělo vycházet z kanceláře do města na oběd. Bohužel ale můj pocit hladu propukl v panickou hrůzu z vyhladovění (jako vždy) tak jsem si poprvé v životě objednala jídlo přes internet. Jo, je to sice vrchol lenosti ale ten kdo to vymyslel, věděl, proč to dělá a nutno uznat, že je to Bůh.

Zazvonil mi telefon s tím, že jídlo je již na místě ať si pro něj dojdu. Byla jsem vzrušená nedočkavostí, jak asi vypadá ten muž, kterého jsem slyšela na druhé straně telefonu. Šak znáš ty filmy ne? Jak ti doveze poštu, pizzu nebo dojde opravit topení v srpnu. Znáš? Tak nic takového se nestalo. Ale je to na něm. Má mé číslo, jméno, email, ví, kde pracuji… Můj osud je v rukou onoho mladíka v zelené mikině. A kdyby byl jen z čáááásti takový stalker jako já, věděl by, jak s těmito informacemi naložit.

Takže jsem chtěla pochválit a ocenit, že tato služba existuje, ale bohužel je to nevhodné pro osoby, jako jsem já.  Musím se Vám k něčemu přiznat. Trpím poruchou vnímání pocitu lásky. Vlastně jsem na tom s láskou podobně jako pes – miluju každého, kdo mi dá jídlo.

Dobrou chuť všem 💜