Fascinují mě muži, kteří se o něco zajímají, něčemu
rozumí a dokáží o tom se zalíbením hovořit. Občas je to ale hodně přes čáru a
přijde mi, že jsou to obyčejní idioti, kteří si myslí, že sežrali svět.
Každopádně se skoro pokaždé snažím tomu jejich zájmu, práci nebo koníčku
porozumět a poctivě si doma studuji různé materiály. Prostě chci vypadat jako
zvídavá a inteligentní dívka, která má všeobecný přehled.
Takže občas, než jdu na rande, se doma pilně
připravuji. Něco jako na pracovní pohovor. Jednou chlapec zmínil „bílý balet“,
otec by mě zabil, ale bohužel jsem si musela vygooglit o co vlastně jde a
nastudovat si základní údaje a něco málo z historie o tomto týmu. Podobně
to bylo i u hokeje, kde jsem si ještě přečetla základy pravidel a jaký je
rozdíl například mezi hokejem co se hraje u nás a hokejem v USA. Také samozřejmě
co znamenají zkratky NHL a KHL. Jednou třeba zase o závodních autech, motorech,
otáčkoměrech, tabulkách, skupinách a já nevím o čem všem... Chvilku jsem se
také zajímala o architekturu, ale později jsem zjistila, že si v 7 ráno
nikdy nebudeš povídat o baroku, renesanci nebo o gotice.
V tomto příběhu, zaměřeném na chlapce, kteří
mají jistý koníček nebo práci, které propadli, se budeme bavit o dvou
stejnojmenných osobách. Jsou jimi Karel a Karel.
Karla číslo 1. jsem potkala na zábavě. Byl to veselý
a upovídaný kluk, což se mi na něm velmi líbilo - logicky. Vizáží na tom taky
nebyl vůbec špatně, kdyby přibral takových 20 – 30 kilo, mohl by se hnedka
řadit mezi mých TOP 10 potenciálních partnerů. Byl pozorný a hnedka si na mě
vzal číslo. Psal mi už z taxíku po cestě domů a já měla radost, protože už
je to hodně dávno, co si na mě někdo bral číslo. Většinou jsem já ta osoba,
která si musí kontaktní údaje vystalkovat (o tom až jindy😃). Takže jsme si s Karlem číslo 1.
psali a pak jsme se potkali ve městě. Jela jsem autem, takže pil pouze on. A
dával si malé láhvové plzně. Což mě trochu znervózňovalo, že někdo pije lahváče
a ještě k tomu 0,3! Ale budiž. Opět byl galantní - dveře, židle, no šak
znáš to… Ale pak se rozpovídal. Byl to člověk, který všechno zná, všude byl a
kde nebyl tak odtud má aspoň pohled. Své práci hodně rozuměl, vlastně tomu tam
tak trochu šéfuje a je nejlepší. Začal mi také popisovat jistý systém
hodnocení, který u nich ve firmě používají, absolutně jsem tomu nerozuměla, ale
podstatné bylo, že ON má ten nejvyšší počet bodů.
Seděl s kotníkem opřeným o koleno druhé nohy.
To asi proto, aby mi dal na obdiv jeho hubené nohy a připomínal mi, že ty moje
jsou 2x takové. Dále jsem se dozvěděla spoustu důležitých informací jako kolik
má peněz on, kolik jeho táta a bratr. Jak někoho zbil, nebo ponížil, až ten
druhý plakal (hlavně slečny). Děcka, já jsem ukecaná baba, ale řeknu vám, že mě
ten člověk ani nepustil ke slovu a i kdyby to udělal, tak bych byla beze slov.
No katastrofa. Kdybych neřekla, že musím jet domů, asi by tam do mě hučel až do
dneška. Po tomto večeru jsme se již nekontaktovali.
Karel číslo 2. byl pokus – omyl na seznamce. Prostě
se nudíš a někdo, kdo nevypadá jako úchyl nebo zabiják ti napíše, že by tě rád
poznal. Protože byl nedaleko ode mě, uskutečnili jsme naše setkání hned bez odkladu.
Domluvili jsme se, že půjdeme na procházku. Když jsem přicházela k němu,
myslela jsem si, že je to můj ex. – Následovala 5 vteřinová zástava srdce. Nevím
proč, ale vždycky se mi dělá tak zle 😂. Opravdu z dálky bych přísahala,
že je to on a i z blízka nezapřel podobu. Měl dokonce i identický šedivý
flíček ve vlasech.
Karel byl moc miloučký kluk a bylo mi s ním
opravdu fajn. Po procházce jsme si sedli na pivo. Byl vtipný a skutečně jsme si
rozuměli, až jsem začala mít vážné obavy, že je orientovaný na stejné pohlaví
jako já 😊 Karel kromě
toho, že měl hrozně rád svoji maminku, se kterou jede na dovolenou, sbíral
modely autíček a motorek plus ještě něco extra. Karel se mě ptal na mé zájmy,
tak jsem mu upřímně řekla, co ráda podnikám a on na to, že vlastně není moc
společenský člověk, a že raději chodí s detektorem kovů. – Po tomto výroku
jsem marně čekala na to, až se začne smát. Bohužel.
Karel mi začal vášnivě popisovat, jak
s lopatičkou vykopává starý zrezivělý bordel, jak si sám vyrobil přístroj
na jeho čištění a že miluje, když si napustí vanu, vysype si do ní ty špinavé krámy,
sedne si do ní a kartáčkem ty věci čistí. Také mi s nadšením ukazoval zákopy,
které sám našel. Moc, opravdu moc jsem to chtěla umět ocenit, ale na
fotografii, kterou mi ukázal, jsem viděla jen les. Prostě na to nemám cit a
zákopy jsem neviděla, jsem nemožná, žejo? 😊
Karel byl opravdu důsledný a každý svůj „nález“ si zakládal do složek.
K tomu si napsal souřadnice a historii toho nálezu. Často hledal pomoc při
zjišťování totožnosti nalezených věcí na různých serverech. – Jako nedovedu si
představit, že na tom webu byl někdo pod 90 let, kromě Karla samozřejmě. Říkal
mi, jak moc se těší na toto pochmurné období a na to, až si vysype svoji sbírku
bordelu, kterým se bude při chladném podzimním večeru prohrabávat. Nikoho bych
tímto nechtěla urazit, byl to opravdu milý kluk, ale po tomto setkání jsme se
již nekontaktovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat