Než jsem odletěla měla jsem schyzu. Logicky... Psala jsem Vojtovi, ze to nedokážu. On tvrdil ze dokážu. A já na to, ze co když mi dojde krém? Tak půjdes do obchodu a koupíš si nový. To nedokážu, nevím jak... Prijdes do obchodu a koupíš si krém. Achjo, to nedokážu... Tak prosím, již nadešel můj čas.
Nevím, jak to mate vy, ale já mám co se kosmetiky tyče svoje favority, které si kupuji porad dokola. Proste ty věci, které mi sedí. Samozřejmě tomu předcházela dlouhá zkušební doba.
Když v pokročilém stadiu základní školy začneš poprvé používat make-up, nemáš peníze. Takže si u vetnamca koupíš něco na čem je napsané make-up a hrdě chodíš do školy oranžová, než s tím máma svihne do koše.
Po tomto incidentu ti dá dvě stovky aby sis koupila make-up v drogerii. Ale ty, jelikož jsi chytrá horakyne, si koupíš shit make-up za 80, lak na nehty za 35 a zbytek investujes do rasenky. Protože ti jede za 10 minut autobus, není čas zkoušet. Stejně mají jen 3 odstíny, takže jsou 2 možnosti: buď se trefis a bude to jakštakš a nebo se netrefis a bude to zle.
Na druhy den jdeš do školy bílá, jak kdyby jsi byla po smrti a učitele se ptají, jestli ti není špatně. Doma vytáhnes make-up od vetnamcu z koše a vyrobis si vlastní odstín.
Na střední jsem používala make-up z lékárny. První ho začala používat mamka, takže jsem ji ho vlastne ukradla. No a ten byl celkem dobrý, nedělal ty oranžové šmouhy ani jsem se neleskla jak psí kulky. Jen obsahoval kortikoidy. Když jsem se o tom dozvěděla víc, přestalo me bavit mít knírek a chlupatý oblicej.
No a par let používám 2 svoje favority (knírek a chlupy mám porad, porad me to nebaví). Jeden takový ten normální ve skle s pumpickou, jen lehký na denní nošení a jeden extra krycí. Ten se ovšem stává v případech, kdy spadnu ze stolu a mám monokla, makeupem na denní nošení.
No každopádně ten v tom skle mi došel. Sak to taky vymyslel nějaký exot. Jak to asi mám poznat, ze ho tam je málo, když to sklo je porad těžké? Ne, není to průhledné.
Takže jdu do obchodu, říkám dětem “na nic nesahejte”, protože jsem naivní a myslela jsem, ze tak to funguje. Mají tady cca 48 odstínu, 0 testru, ne moji značku. Jedním okem vidím jak děti berou laky na nehty. Potim se. Vylucuji asijské barvy pleti.
.
Slyším skákání laku na nehty po zemi. “Na nic nesahejte. Pust to. Drz to. Poloz to. Neber to.” Vylucuju afroamericke barvy pleti.
.
“Ne, nemůžeš si koupit balzám na rty ve tvaru Supermana. Protože jsem to řekla.”
Přikládám ke svému předloktí jednotlivé lahvičky.
.
Slysim ticho. Beru nejakou lahvicku. Hledám děti. “Ne. Ani žvýkačku. Nebrec. Nelehej si na tu zem. Neutikej nikam.”
Cena make-upu 13,49$.
Nakoupit s dětmi a přežít to ve zdraví - k nezaplacení.
Další malé vítězství, God bless me
Žádné komentáře:
Okomentovat