Po 4,5 hodinách cestování z otrokovic do prahy jsem nasedla na letadlo směr NYC. Cesta letadlem mi zabere jednou tolik, co cesta s ČD na letiště , což je vzhledem k vzdálenosti vyrecne samo o sobě.
Přistáli jsme a ká se nechám unášet davem, projdu imigrační kontrolou, kde naštěstí nebyla fronta a pak se na informacích ptám na autobus.
Čekám na autobus a poprvé to na me vše doseda. Poprvé jsem se zastavila a vidím, ze jsem úplně sama v cizím městě, zemi, kontinentu. Tady pro me táta nedojede traktorem.
Po psychické podpoře od vojty me vola řidič. Jde se mnou i jeden kluk, který je momentálně můj vztyčny bod, jdu za nim. U autobusu se me ptá kam jedu, ze on do YMCA - jak v té pisnicce. Já říkám, ze nevím. On se směje. Posléze zjišťuji, ze jede tam kam já. Typek je z Dánska, dal s nama jedou ještě Španělka a Italka.
A teď je to tady. Denis z rackove vyjíždí z letiště. Z rackove do NY, chápete to? Úplně sama. Jsem borec. Očekávám to město, které nikdy nespí. Hm totok vypadá jak zizkovska rozhledna, totok zase jak ten most v Bratislavě, segmenty na jižních svazích... Aaa tohle je jak ulice z rychle a zbesile. Cesta jak ze Zlína do otrokovic, když jedou všichni z práce. Nadšeni nic moc.
A pak se začneme blížit k Manhattanu. Mám slzy v očích, je to HUGE! Teď projizdime ulicemi a já si vybavuji tyto scenérie ze Sexu ve městě. První krok za mnou, mnoho dalších predemnou.
Porad si v hlavě zpivam váj em sí ej, aspoň už vím, kde bydlím 👌
Žádné komentáře:
Okomentovat