Denis postrach USA - přípravy

Klasická situace, když něco musíš dělat, ale místo toho si třeba začneš počítat chlupy na ruce, nebo začneš zvažovat, že si pořídíš mravenčí farmu. Tak já tady sedím a píšu tento příspěvek místo toho, abych si konečně zabalila kufr. Šla jsem si sem vytisknout seznam věcí, protože začínám v tom mít trochu chaos a tak to chci mít někde černé na bílém. Zatím ten seznam vypadá obstojně - otvírák a láhev jsou skutečně MUST HAVE věci, které na roční cestu potřebuješ.

Událo se toho dost. Mám nového chlapa. Jako tak na půl ho mám. Ne s někým na půl ale na 1500 kilometrovou vzdálenost. No ale mně to přišlo stejně málo, tak jsem se rozhodla, že to natáhnu na 7000 km. Prostě výzva. Určitě si někdy najdu čas a popovídám vám o vztahu na dálku, jak vzniká a jak přežívá ale teď mám jiné a aktuální téma. To, kvůli kterému sedím mezi hromadou oblečení, bot, léků a kufrů. Za dva dny odlétám z Prahy do New Yorku a chvíli tam zůstanu. Teda měla bych tam zůstat rok. Uvidíme.

Na svůj instagram budu na přání přátel a známých přidávat téměř vše, co uvidím. Přesně si to umím představit, že budu jak ti Číňani v Praze. Jéé holub. Cvak. Jéé auto. Cvak. Jéé barák. Cvak. Takže přemýšlím, že to přejmenuji na "Denis postrach USA" nebo "Denis postrach dětí", protože odjíždím do rodiny jako au pair.

V úterý máme na programu kulturní večer. V papírech, které jsem si před odletem měla nastudovat píšou, že si můžu připravit něco, co bych chtěla ze své země prezentovat. Otec v tom má jasno - nabalí mi litr slivovice. Jako nutno uznat, že takovou kulturu tam asi ještě neviděli.

Do seznamu zapisuju, že si musím vzít víc pltí (kalhotky, spodní prádlo), protože se z toho všeho možná poseru. Zatím mi to připadá ohromě vtipné, když si představím sebe někde v NYC. Absolutně nemám ponětí, co se bude dít. Prý si nemám kupovat flašku na letišti ale až v letadle, že to vyjde levněji. Asi to tak tedy udělám, a tu flašku vypiju hned, jak se dostanu z letiště na ubytovaní. Sama, v NYC... Přijímám výzvu, Ameriko!