úterý 2. ledna 2018

Vím, co nechci


Je na čase se ohlédnout za rokem 2017. Za všemi úspěšnými a neúspěšnými setkáními. Zavzpomínat na všechny vinné skleničky, které padly za vlast při nejednom bujarém večírku, a připít si na všechny muže, které jsme mohly mít, ale byly jsme na to příliš opilé.

Obracím se zpátky a vzpomínám na všechny zážitky a zkušenosti, které mi tento rok přinesl. Když to tak hodnotím, napadlo mě, že dokonce i vztah, který skončil, by se mohl dát označit za „úspěšný“. Úspěšný vztah by mohl být ten, který neskončil krveprolitím, ani vzájemným pálení věcí či fotografií. Ten, který ti více přinesl, než vzal.




Já si občas připadám jak v počítačové hře, kdy s každým novým mužem se dostáváš na vyšší level a sbíráš xp – zkušenosti. A to všechno tě posouvá dál a jsi silnější a odolnější. Již znáš všechny manévry, kódy a cheaty. Ne, nedělám to schválně a nechci je sbírat jako Pokémony, ale když už to přirovnávám ke hře, doufám, že se jednou dostanu do cíle. Ale co mě na konci této bojové hry čeká? Já si tento domnělý cíl představuji jako chvíle s milovanou osobou, kdy on si otevře lahváč, já flašku vína, objednáme si pizzu a budeme se dívat na TV. Já vím, je to tak nudné, nezáživné a obyčejné ale po tom, co projdeš všemi úrovněmi, které tě zmáhají a unavují možná i zatoužíš po něčem „obyčejném“.


Na druhou stranu, co je v této době obyčejné a normální? Pro každého to může znamenat úplně něco odlišného. Například takové objetí. Pro někoho to může být obyčejné, normální, no prostě běžná každodenní rutina. A pak jsou tady lidé, kteří takové objetí vnímají jako něco tak romantického, výjimečného a něco, co už tak dlouho nezažili a za co by vyměnili všechny vášnivé noci po boku neznámého člověka. Objetí od milované osoby. Ten pocit bezpečí, jeho vůně a tlukot srdce. A pro tu samou osobu, která se objímá denně, může být zase velmi výjimečné a neobvyklé, strávit s někým takovou noc.


Standarty máme každý jiné a většinou hledáš člověka, který je má nastaveny stejně jako ty. Podle mne může být ale velmi zajímavá kombinace právě dvou lidí, kteří považují za obyčejné a neobyčejné rozdílné věci. Vezměte si takovou snídani do postele. Jeden z partnerů to má tak zažité a snídá tak denně. Ten druhý je zvyklý jíst suchý rohlík v autě na cestě do práce. No, a když ten první z partnerů ukáže svoji rutinu tomu druhému, zřejmě bude velmi mile překvapen a bude to považovat za něco výjimečné.


Jo a od včerejška jsem zaregistrovaná v evidenčním systému kasin Bonver. Od 1.1.2018 se totiž po příchodu do jakékoliv herny musíš zaregistrovat. A co že jsem dělala v kasinu? To vám vše časem prozradím, ale víte, že většinou, když se s někým vídám, tak o něm píši až zpětně. Tak fingers crossed for me!


Dneska citlivka, co?





Žádné komentáře:

Okomentovat

Pověsti české

Začala jsem pracovat v celkem fajn firmě. Mému nástupu předcházelo důkladné výběrové řízení, jehož součástí bylo například namalovat zvíře. ...