čtvrtek 11. ledna 2018

Egypt poprvé

Tento příběh se odehrál před dvěma lety. Zpětně jej hodnotím jako nejdebilnější a zároveň nejodvážnější čin, který jsem ve svém krátkém životě uskutečnila. Před oslavou svých 20- tých narozenin jsem se rozhodla, že vycestuji někam do zahraničí.


Původní plán směřoval do Anglie jako au-pair. Ale jelikož jsem odmítala jet přes agenturu a chtěla jsem si rodinu sehnat sama, bylo to zdlouhavé a náročné. Postupem času jsem zjistila, že to bez pomoci asi nezvládnu a přihlásila jsem se jako zájemce o práci k jedné agentuře, která nabízela hostitelské rodiny. Ale i to pro mě nebylo úplně jednoduché, jelikož to obnášelo spoustu papírování a to nejen z mé strany ale potřebovala jsem i doporučení od jistých osob. V té době můj přítel, se mě neustále ptal, jestli jsem už ty papíry vyplnila, jestli jsem je odeslala, jestli hledám rodinu… On tvrdil, že to myslel jen pro mé dobro, ale zpětně všichni víme, že se mě pouze snažil co nejdříve zbavit. Zbabělec.

Slavila jsem 20 a dárky od mých přátel byly převážně dárky na cestu do Anglie – kufr, mapa, slovník, kartička se jménem a adresou na krk, nebo DVD s průvodcem. Můj drahý mi dal náramek se srdíčky, jako důkaz jeho věčné lásky a abych na něj při mé cestě myslela. Bohužel on na mne moc nemyslel, když své blízké kamarádce psal o mých narozeninách jako o narozeninách kamaráda. Nehledě na to, že ten náramek kupoval v den oslavy, cca 10 dní po mých narozeninách. Zpětně se ani nedivím, že jsem se ho několikrát pokusila zabít.


 Dva měsíce vyhrožování, přemlouvání a psychického nátlaku vedly k tomu, že s velkým odporem odjel se mnou na dovolenou do Egypta. Odlétali jsme 12. září, den po mém svátku. Bohužel jsem se ten svátek rozhodla řádně oslavit a ještě o půlnoci jsem seděla s Adamem na lavičce u obchodu a pila šampaňské. Ráno jsme měli odjíždět autobusem do Brna na letiště. Já jsem zaspala, neměla sbalený kufr a přijela na autobus pozdě a ještě totálně na mol. Za tohle bych mu chtěla moc poděkovat, protože jsem byla celou autobusem nesnesitelná a divím se, že mě tam nevyliskal. Místo toho mi koupil pivo a nakonec se mnou i odletěl.


Dovolená byla z mé strany hodnocení fajn, a snažila jsem se mu vynahrazovat jeho kamarády, se kterými toužil jet na dovolenou místo mě. Takže jsme se po večerech opíjeli a aktivně se zúčastňovali večerních vystoupení. On, v té době dost velký introvert, který moc nemluvil a nejlíp mu bylo jen mezi „svými“, se seznamoval, bavil a dokonce vystupoval na pódiu. Byla jsem moc překvapená a i on sám uznal, že za to z části vděčí i mne, že se dokázal takto změnit. No co mu zbývalo, když měl po boku takovou babu, jako jsem já? 


Na dovolené jsem předvedla jen jednu žárlivou scénu, kdy jsem po něm hodila hrníček, sklenku nebo co to bylo. V období naší návštěvy zde byla sousta Čechů a to převážně mladých lidí, takže jsme se aktivně družili a společně hráli volleyball, kulečník, chodili spolu na show nebo šli šnorchlovat se želvama (já ne, moc brzo na mně). Byl zde dokonce český animátor Patrik, který se s námi hodně bavil a taky nám prodal lístky na párty v poušti, kde jsme se skamarádili s egyptským doktorem i lidmi důchodového věku z Česka. Všechny, bez rozdílu na věk, pohlaví či národnost jsem tahala tancovat, což vedlo k tomu, že už mi nechtěli nalévat alkohol. To se v jejich krajinách na ženu nesluší, naštěstí pro chlapy tento zákon neplatil a tomu mojemu nevadilo mě zásobovat.



Fakt na to vzpomínám moc hezky. Byla to moje první letecká dovolená, vybrali jsme si opravdu hezký hotel, super období, kdy to tam žilo a taky jsme potkali spoustu fajn lidí. Vzpomínám na jeden večer, když jsme seděli na pláži v písku a povídali si v kroužku. Sportovec Staley s jeho přítelkyní, drobnou blondýnkou Terezkou. Judita s jejím přítelem, který byl vysoký a hubený, takže byli v hezkém kontrastu, co se postav týče a navíc ho volala „lášenko“. A Slovák Jamal, který co si matně vzpomínám, točil nějaké dokumenty a taky to byl on, kdo vedl tento „debatní kroužek“.



 Dobře jsme se bavili a dny rychle dospěly až k tomu poslednímu. Když jsme se na pláži všichni loučili, došel za námi šéf animátorů Momo. Asi to bylo způsobeno tím, že jsem vždycky nejvíc vidět a možná ještě více slyšet, ale zeptal se mě, jestli bych nechtěla pro něho pracovat jako animátorka. A já řekla, že jo.

Tímto článkem bych chtěla zahájit své povídání o cestě a pobytu v EG. Snad vás bude tento příběh zajímat a bavit.





Žádné komentáře:

Okomentovat

Pověsti české

Začala jsem pracovat v celkem fajn firmě. Mému nástupu předcházelo důkladné výběrové řízení, jehož součástí bylo například namalovat zvíře. ...