USA 19/365 Žádný krok pro lidstvo, velký skok pro Denis

Než jsem odletěla měla jsem schyzu. Logicky... Psala jsem Vojtovi, ze to nedokážu. On tvrdil ze dokážu. A já na to, ze co když mi dojde krém? Tak půjdes do obchodu a koupíš si nový. To nedokážu, nevím jak... Prijdes do obchodu a koupíš si krém. Achjo, to nedokážu... Tak prosím, již nadešel můj čas.

Nevím, jak to mate vy, ale já mám co se kosmetiky tyče svoje favority, které si kupuji porad dokola. Proste ty věci, které mi sedí. Samozřejmě tomu předcházela dlouhá zkušební doba.

Když v pokročilém stadiu základní školy začneš poprvé používat make-up, nemáš peníze. Takže si u vetnamca koupíš něco na čem je napsané make-up a hrdě chodíš do školy oranžová, než s tím máma svihne do koše. 

Po tomto incidentu ti dá dvě stovky aby sis koupila make-up v drogerii. Ale ty, jelikož jsi chytrá horakyne, si koupíš shit make-up za 80, lak na nehty za 35 a zbytek investujes do rasenky. Protože ti jede za 10 minut autobus, není čas zkoušet. Stejně mají jen 3 odstíny, takže jsou 2 možnosti: buď se trefis a bude to jakštakš a nebo se netrefis a bude to zle. 

Na druhy den jdeš do školy bílá, jak kdyby jsi byla po smrti a učitele se ptají, jestli ti není špatně. Doma vytáhnes make-up od vetnamcu z koše a vyrobis si vlastní odstín.

Na střední jsem používala make-up z lékárny. První ho začala používat mamka, takže jsem ji ho vlastne ukradla. No a ten byl celkem dobrý, nedělal ty oranžové šmouhy ani jsem se neleskla jak psí kulky. Jen obsahoval kortikoidy. Když jsem se o tom dozvěděla víc, přestalo me bavit mít knírek a chlupatý oblicej.

No a par let používám 2 svoje favority (knírek a chlupy mám porad, porad me to nebaví). Jeden takový ten normální ve skle s pumpickou, jen lehký na denní nošení a jeden extra krycí. Ten se ovšem stává v případech, kdy spadnu ze stolu a mám monokla, makeupem na denní nošení. 

No každopádně ten v tom skle mi došel. Sak to taky vymyslel nějaký exot. Jak to asi mám poznat, ze ho tam je málo, když to sklo je porad těžké? Ne, není to průhledné. 

Takže jdu do obchodu, říkám dětem “na nic nesahejte”, protože jsem naivní a myslela jsem, ze tak to funguje. Mají tady cca 48 odstínu, 0 testru, ne moji značku. Jedním okem vidím jak děti berou laky na nehty. Potim se. Vylucuji asijské barvy pleti. 

.

Slyším skákání laku na nehty po zemi. “Na nic nesahejte. Pust to. Drz to. Poloz to. Neber to.” Vylucuju afroamericke barvy pleti. 

.

“Ne, nemůžeš si koupit balzám na rty ve tvaru Supermana. Protože jsem to řekla.” 

Přikládám ke svému předloktí jednotlivé lahvičky. 

.

Slysim ticho. Beru nejakou lahvicku. Hledám děti. “Ne. Ani žvýkačku. Nebrec. Nelehej si na tu zem. Neutikej nikam.” 

Cena make-upu 13,49$.

Nakoupit s dětmi a přežít to ve zdraví - k nezaplacení.

Další malé vítězství, God bless me

USA 15/365 malá vítězství

Mám oslavovat malá vítězství, říkala paní, co me tady má na starost. To je hodně pozitivní. Ta paní byla celkové hodně pozitivní a kdyby nebyla těhotná tak bych 100% řekla, ze je pozitivní i já drogy. Nic proti. Já mám rada pozitivní lidi ale čeho je moc... ještě teď me ze spaní budí ten její široký úsměv, který se přibližuje a s 

každým centimetrem zvětšuje! 

Každopádně mi to řekla k příležitosti, ze jsem sama natankovala do auta. Teda “sama”. Sama za asistence 5ti cizích lidi na pumpe. No vlastně natankovat jsem zvládla sama. 

Přistoupila jsem ke stojanu a vrazila do nej kartu. 

Kartu jsem na povel přístroje vyndala.

Vzala jsem tu hadici a stačila ji do dírky.

Natankovala plnou.

Vytáhla hadici.

Pověsila hadici.

A co teď? Tož normálně jak doma. Mrknu na číslo a jdu to dovnitř zaplatit. A tady začíná ten problem. 

Říkám paní ze bych potřebovala vědět, jestli jsem už zaplatila. Paní něco lupe do PC, vyjde uctenku a říká ze ne. Já říkám, ze bych chtěla zaplatit a ona se ptá jakou částku. ???????! Jdu ke stojanu, dívám se na částku. Paní lupe částku do kasy. Chci platit kartou. Jdeme spolu s paní ke stojanu. Ukazuje mi, ze mám strčit kartu, vyndat kartu a natankovat. Říkám, ze jsem  už natankovala. Přistupuje k nám pan, ptá se co se děje. Vysvětluji, ze chci jen doklad o zaplacení. Jdeme s paní zpátky dovnitř. Zase něco lupe. Pouštním před sebe frontu lidi, která mezitím vznikla. Jdu ven ke stojanu. Další pan se ptá, jestli chci pomoci. Opět jen říkám, ze chci vědět jestli jsem zaplatila. Ano, strcila jsem tam kartu. Přichází paní, pan ji říká, ze by to mělo být zaplacené a paní říká OK. OK? 

15 minut tyvole tam chodím tam a zpátky a oni jako nepoznaji, jestli člověk zaplatil??? Takže asi se mi povedlo samotné natankovat.

Další velmi významné vítězství pro me byl včerejší úkol z matematiky. Ano, úkol z matematiky pro 2 třídu. Prosim vás, vy to asi těžko dokážete ocenit ale kdyby jste se zeptali třeba mého bývalého kluka, ten má dodnes tik v oku z toho jak me doucoval matematiku! No jako nemůžeme být všichni geniální zejo. No a ten úkol zněl: 

Bla bla bla na místě jednotek je číslo 9. Číslo na místě desitek je o jedno větší než číslo na místě stovek. Tyto dvě čísla se rovnají 11. Kolik kostek lega Pepíček měl? 

Prosim uvědomte si, ze to navíc bylo anglicky. Dítě napsalo číslo 209. Nevím proč. Hodně me to rozhodilo. Já jsem nějakým vlastním postupem přišla na číslo 569. Večer jsem si ti chtěla ověřit a pak jsem to dala přečíst Georgovi. Četl to tak 10x a pak jsem mu řekla svůj výsledek. Vysvětlila mu logiku věci a on usoudil, ze by to mohli být správně. Paní Zlamalova by byla na me pyšná. 

Radujete se všichni z malých vítězství a svět bude krásnější, barevnější, teplejší... a taky pijte hodně kafe. Svět je krásný

USA 10/356 “druhé housle”

Děti mají spoustu kroužku a mimoskolnich aktivit. Tento týden jsem byla poprvé na hodině houslí a klavíru. Muzu vám jen rict, ze to bylo naprosto ponižující. Proste jsem předpokládala ze to bude jako na gymnastice. Sednu si a počkám, až dofidlaji a pojedeme domu. Heh.

Housle i klavír jsou soukromé lekce u učitelů doma. Včera to byly housle. Paní byla moc sympatická a hrála jak génius ale... byla poněkud zvláštní. Hodinu začala tim, ze se malé zeptala co jsou to zdvořilostní fráze a jak se chovat slušně a co to znamená neprodleně. WTF?????

Dále požádala MNĚ abych si vedla poznámky, podle kterých budeme doma trénovat. ?!?!?!?! Tyvole sak já ani nevím jak jsou anglicky struny nebo smyčec! Nebo jak se asi píše název jakési písničky!!! 

V půli lekce mohla malá požádat o přestávku. Během přestávky mi učitelka podala smyčec, abych si ukala, jak se správně drží ????? Já nevím, jestli vy vůbec chápete tuto situaci. Bylo to poprvé, co jsem držela smyčec v ruce. 

Chvilku mi lámala prsty a pak to vzdala. Mám se podívat na ni s pak kontrolovat malou, aby to delala stejně. Chtěla jsem utéct. Ponižující. Dal si mám zapsat tyto noty, které ke třeba opakovat. Jako upřímně se podle me až sadisticky využívala v tom, ze nemám ani tušení jak se tyvole píšou noty!!!! 

Po 17384x opakuji, ze nehraji na žádný hudební nástroj!!!!!  Usmívá se ale přitom vidím jak se mi vysmiva, jen to kryje jakoze za mily úsměv. Mám si psát 1a, 3, 2, 1. Divá se mi do papíru a s úsměvem se me ptá jestli “může”. Vrací mi papír, kde skrtla můj zápis a napsala 1 A 3 2 1. Důležitá jak prdel.

Hodina se blíží ke konci. Učitelka mi nabízí, ze by bylo lepší, kdybych si brala taky lekce pro sebe a pak bych to mohla lépe trénovat s malou. S veeelkym úsměvem odmítám, ze to je pro me moc složité a ze to nezvládnu. Odveti mi, ze nic není nemožné, stačí jen chtít. Mrcha. Tak doporučuje, abych každou lekci nahrávala a pak to poustela doma tatínkovi aby s ni trénoval on. Naštěstí z ni George nechce mít virtuoza takže je to OK.

Máme si pouštět porad ty písničky, co má hrát, aby si je naposlouchala. Mám to pouštět na CD třeba cestou do školy, když snidame, když děla úkoly a když jde spát. Já si to budu pouštět když budu sedět na záchodě, protože se z toho brzo poseru 🙂

Doma zjišťuji, ze ta písnička je Minuet a ne Minaret. Never mind.

Denis postrach USA 8/365 mezi slepými jednooky králem

Zrovna jsem s malou na gymnastice a už od včerejšího koncertu JT 😍 začínám registrovat typické Američanky. Včera jsem viděla maminky s dcerami, které si skoro musely kupovat 4 sedadla pro 2 osoby! Dneska můj první pohled spocinul na učitelce gymnastiky.

Paní kolem 50, asymetrická. Víte co to znamená? Asi metr do výšky s asi metr do šířky. A pajdá. Chodí jak postiženy tučňák ale je mega přísná. Fakt je to epické když ji vidím mezi těmi holcickami. 

Ano, tady je ten druhy příklad amerických maminek a dcer. Včera to byly obě dobre zivene holky a tady je to jinak. Sedím na tribune pro rodiče a jsem tady nejhubenejsi ze všech prisedicich. 😎 I tak se bojím, ze nosnost této lavky je několikanásobně překročena. 

Všechny holcicky jsou vzorně ucesane a maminky je filmuji na telefony a ukazuji palce nahoru. “Moje” holcicka hodila rybu v šatech na deckem hřišti, cele kolena od hlíny a protože jsem tady nemohla trefit, převlékala se v autě za jízdy. Culik se ji už dávno rozpadl a pití jsme zapomnely ve škole. 

Super, zrovna ji učitelka upravila vlasy a ty kolena od hlíny určitě zachvilku omele o matrace. Zase jsem to zvládla ❤️

Denis postrach USA 4/365

Dneska je můj poslední den v NY. Na workshopu, kvůli kterému tady jsem, jsme dneska měli na programu prezentaci našich kultur a zemi. Hodina začínala v 14:00, učitelka přišla 14:47. Potřebovala jsem se ji zeptat na jedno důležité slovíčko k me kulturní prezentaci, fakt jsem nevěděla jak přeložit pálenicu. Ovšem když jsem přišla blíž a začala s ni konverzaci došlo mi, ze ona pravděpodobně v jedné byla. Asi tak před 10 minutami. Nevadí, mohla být sranda ale bohužel ji vyměnili. 

Prezentace začaly, všichni meli různé nákresy, obrázky, mapy a vlajky. Pak jsem tady byla já. S jedním papírem a pullitrem slivovice v ruce jsem jim předvedla celou naši kulturu! Moje prezentace měla 5 bodu.

1. Slavné osobnosti - aby vůbec zjistili, ze Česko skutečně existuje. Ne, už nejsme Československo honey, jen v televizi, když máme talent 😉
2. Fakta - Češi byli jako 3 národ ve vesmíru a jsme první v konzumaci piva na světě. 161 litru na osobu ročně.
3. Svíčková 
4. Pivo
5. Slivovice

Krátká, ale za to velmi výstižná a zajímavá prezentace českého národa. Chtěla jsem i zpívat a zatancit hanackou besedu ale Turka predemnou taky zpívala a já bych nerada s někým soutezila....

Joa některé z prezentací obsahovaly i ochutnávku. I ta moje obsahovala ochutnávku 🙃 I když jsem je nabádala, ze slivovice je desinfekce a medicína - což bylo podloženo i faktem, ze v ČR žije pres 1000 obyvatel starších 100 let, většině shořely chuťové buňky při pouhém privoneni. That sucks.

Denis postrach USA 3/365

Už chápu,proč lidi miluji central park. Kolem je všude hrozny shon, taxiky, auta, davy lidi... tohle je jako oáza. Jiný svět. Sedím tady a sleduju veverku jak louska oříšky. Muze být něco víc relaxacniho? 

Potrebuju chvilku pro sebe, mám tady totiž svoje fanoušky. Dnes při obědě jsem seděla s holkama z činy a Turecka. Dozvěděla jsem se, ze me miluji. Moje oči, vlasy, make-up, humor... je to tady fakt sranda. Ale co se stalo dneska při obědě, to fakt nevymyslíš.

Sedím s cinankama a (nevím jak je mnozne Turkyňema? Turkami?🤭) holky z Turecka se ptají, jestli je to maso kuřecí. Vznikne debata o tom, ze ony neji vepřové kvůli náboženství. Číňanky se vyptavaji - vždycky se vyptavaji, jestli hovězí je povoleno. Říkají, ze ano ale jedna ji pouze kuřecí. Číňanky se ptají, jestli ji i kachny. A teď pozor!

Kachna je anglicky duck - vyslovuj dag. Turka hledí a říká ze neeee, ze nikdy a ptá se cinanky, jestli ona ano na to Číňanka s úsměvem odvetila, ze ona ji všechno.

Bylo ticho. Turky se na sebe jen podivaly a nikdo nemluvil. A me to došlo! 

Říkám neee, ona myslela duck, jako kachna, ne dog jako pes!!!!!

Prosím vás, dovedete si představit tu cinanecku, jak s úsměvem říká, ze ji psy? 😂  nikdo se tomu sice moc nesmal, tak doufám, ze aspoň vy to pochopíte! 😂

PS1. Chci veverku, prosím. Jsou všude a jsou nádherné!

Jak tady lezim na zemi, vyzula jsem si boty a to me přivedlo na další poznatek, který mám o NY. Jak voní New York? 

Většinu času citis kone. Je totiž populární nechat se vozit bryčkou po Manhattanu nebo Central Parku a koně kadí a tak nějak to tady voní.

Když ovšem zajdes do uzsich uliček, tady smrdí odpadky, které jsou v černých pytlích na velkých hromadach před domem v každé ulici. V těchto uličkách také můžeš cítit psi hovinka a když se dostatečně pečlivě kochas každým letadlem, které leti nad tebou nebo každou vysokou budovou, je velká pravdepodobnost, ze to tak bude “vonět” i u tebe doma.

Třetí typická vůně je podle me marihuana. A čím vice se přibližuje do centra, tím intenzivnější je. 

PS2. Central Park by se rozhodne líbil Romanovi. Dali bysme tu CHILL 😎

Denis postrach USA 1/365

Po 4,5 hodinách cestování z otrokovic do prahy jsem nasedla na letadlo směr NYC. Cesta letadlem mi zabere jednou tolik, co cesta s ČD na letiště , což je vzhledem k vzdálenosti vyrecne samo o sobě. 

Přistáli jsme a ká se nechám unášet davem, projdu imigrační kontrolou, kde naštěstí nebyla fronta a pak se na informacích ptám na autobus. 

Čekám na autobus a poprvé to na me vše doseda. Poprvé jsem se zastavila a vidím, ze jsem úplně sama v cizím městě, zemi, kontinentu. Tady pro me táta nedojede traktorem.

Po psychické podpoře od vojty me vola řidič. Jde se mnou i jeden kluk, který je momentálně můj vztyčny bod, jdu za nim. U autobusu se me ptá kam jedu, ze on do YMCA - jak v té pisnicce. Já říkám, ze nevím. On se směje. Posléze zjišťuji, ze jede tam kam já. Typek je z Dánska, dal s nama jedou ještě Španělka a Italka.

A teď je to tady. Denis z rackove vyjíždí z letiště. Z rackove do NY, chápete to? Úplně sama. Jsem borec. Očekávám to město, které nikdy nespí. Hm totok vypadá jak zizkovska rozhledna, totok zase jak ten most v Bratislavě, segmenty na jižních svazích... Aaa tohle je jak ulice z rychle a zbesile. Cesta jak ze Zlína do otrokovic, když jedou všichni z práce. Nadšeni nic moc.

A pak se začneme blížit k Manhattanu. Mám slzy v očích, je to HUGE! Teď projizdime ulicemi a já si vybavuji tyto scenérie ze Sexu ve městě. První krok za mnou, mnoho dalších predemnou.

Porad si v hlavě zpivam váj em sí ej, aspoň už vím, kde bydlím 👌

Denis postrach USA - přípravy

Klasická situace, když něco musíš dělat, ale místo toho si třeba začneš počítat chlupy na ruce, nebo začneš zvažovat, že si pořídíš mravenčí farmu. Tak já tady sedím a píšu tento příspěvek místo toho, abych si konečně zabalila kufr. Šla jsem si sem vytisknout seznam věcí, protože začínám v tom mít trochu chaos a tak to chci mít někde černé na bílém. Zatím ten seznam vypadá obstojně - otvírák a láhev jsou skutečně MUST HAVE věci, které na roční cestu potřebuješ.

Událo se toho dost. Mám nového chlapa. Jako tak na půl ho mám. Ne s někým na půl ale na 1500 kilometrovou vzdálenost. No ale mně to přišlo stejně málo, tak jsem se rozhodla, že to natáhnu na 7000 km. Prostě výzva. Určitě si někdy najdu čas a popovídám vám o vztahu na dálku, jak vzniká a jak přežívá ale teď mám jiné a aktuální téma. To, kvůli kterému sedím mezi hromadou oblečení, bot, léků a kufrů. Za dva dny odlétám z Prahy do New Yorku a chvíli tam zůstanu. Teda měla bych tam zůstat rok. Uvidíme.

Na svůj instagram budu na přání přátel a známých přidávat téměř vše, co uvidím. Přesně si to umím představit, že budu jak ti Číňani v Praze. Jéé holub. Cvak. Jéé auto. Cvak. Jéé barák. Cvak. Takže přemýšlím, že to přejmenuji na "Denis postrach USA" nebo "Denis postrach dětí", protože odjíždím do rodiny jako au pair.

V úterý máme na programu kulturní večer. V papírech, které jsem si před odletem měla nastudovat píšou, že si můžu připravit něco, co bych chtěla ze své země prezentovat. Otec v tom má jasno - nabalí mi litr slivovice. Jako nutno uznat, že takovou kulturu tam asi ještě neviděli.

Do seznamu zapisuju, že si musím vzít víc pltí (kalhotky, spodní prádlo), protože se z toho všeho možná poseru. Zatím mi to připadá ohromě vtipné, když si představím sebe někde v NYC. Absolutně nemám ponětí, co se bude dít. Prý si nemám kupovat flašku na letišti ale až v letadle, že to vyjde levněji. Asi to tak tedy udělám, a tu flašku vypiju hned, jak se dostanu z letiště na ubytovaní. Sama, v NYC... Přijímám výzvu, Ameriko!