Všichni kolem panikaří
s vánočním úklidem. Každý, kdo má doma dítě, nebo zvíře, (které považuje
za své dítě) ví, že uklízet je naprosto zbytečné. Ačkoliv je to zde stejné, jak
s tím utíráním zadku – „Proč si mám
stlát postel, když si do ní zase lehnu?“
„No, zadek si taky utíráš…“
V sobotu jsem zavítala na jednu oslavu
dvacetin. O půlnoci se střílely konfety, takže když jsem ráno z postele
viděla na koberci oranžové kousky, předpokládala jsem, že jsou to právě
konfety, které jsme na sobě přinesli domů. Omyl.
Růžena seděla na zemi a
balila si do tašky své věci v domnění, že již v krvi nemá žádný
zbytkový alkohol, a chystala se odjet domů. Dříve si s sebou vozila i
alkohol tester, ale to pak jezdívala domů až pozdě odpoledne, takže ho již
přestala vozit. Jak seděla na té zemi, zvedla jednu tu „konfetu“ a
konstatovala, že to není konfeta. „A co
to je?“ „Slupka od mandarinky…“
Jelikož jsem si nemohla
vzpomenout, kdy jsem naposledy jedla mandarinku a slupky házela na zem, bylo na
místě začít ten vánoční úklid také zvažovat…
Ve stručnosti se také
vyjádřím k tomu večírku, který proběhl ve čtvrtek. Šla jsem tam
s Pepinou a jedním kamarádem. Předtím jsem se byla u Bohuny česat a u té
příležitosti jsme si daly pár skleniček vína, takže jsem přijela již
v dobré náladě. U stolu s námi seděli dva další chlapi. Pepina i ten
kamarád mi pak nezávisle na sobě řekli „Ten
Íčko je úplně tvůj typ, co?“. A jo, byl. Tmavé vlasy i oči, vousatý a
v ČERNÉ KOŠILI vypadal trošku jak sám nejvyšší pekelník, a to mi lichotí.
Na stolech byly
založeny láhve vína, takže to šlo celkem rychle. Milý pan Íčko, po chvilce
poslouchání mých jistě inteligentních povídek, řekl, že již nemá slov a
objednal si panáka. To já už jsem měla dávno vytáhlou pleskaňu slivovice a
nabízela každému kolemjdoucímu.
Bohuna jela do města se
mnou a potkala se tam s Růženou. Seděly vedle v hospodě, takže jsme
je šli pozdravit. Bohuna jela ale brzo domů, tak jsme se rozhodli Růžu
propašovat na večírek. A povedlo se. Pak už vím jenom něco, jakože se
tančilo ve vláčku na Jede jede mašinka…
Na druhý den jsem
volala Pepině, ať si pro mě přijede. Já totiž asi trpím nějakou poruchou, a za
žádnou cenu nechci spávat po akcích doma. Teda v poslední době to tak
vypadá. Jen bohužel to nebyl žádný hasič ani záchranář ale můj kamarád od
dětství. Takže když jsme se potkali ve dveřích s jeho maminkou, která šla ráno
do práce, ani ji to nepřekvapilo.
Ráno mi prozradil, že
má Íčko 2 děti a že jedno má asi 12 let! Což mě hodně šokovalo a po telefonu
jsem se ptala Pepiny, kolik by mu tipovala let. Měla stejný názor jako já – 30
max. 35, ale kdyby mi někdo řekl, že má 28, budu tomu věřit spíše, než jeho
skutečnému věku. Pro Krista! Pokud má chlap 40, je ženatý a má 2 děti, měl by
podle toho i vypadat. Ne si tam sedět v černé košili a vypadat tak hříšně
sexy, to pak může docházet k nedorozuměním.
K nedorozuměním
došlo ale až v autě, kdy se mě Pepina ptala, jak to dopadlo s tím
Davidem, jestli se ještě s Martinem hádali, když odjela. Na což já jsem
konstatovala, že absolutně netuším, o jakém Davidovi mluví. A tak jsem se dozvěděla, že o Davidovi, který
tam byl „se mnou“. Na to nelze říci nic jiného než to, že zapíjet slivovici
vínem je hodně ale HODNĚ špatný nápad.
Žádné komentáře:
Okomentovat