Santa Denis a dílna na radost

Na Facebooku jsem minulý týden viděla příspěvek z domova pro seniory v Kroměříži, kde si jeho obyvatelé přáli drobné dárečky k Vánocům. Bylo to milé a jejich skromným přáním chtěla vyhovět spousta lidí, kteří se pod tímto příspěvkem dotazovali, kam a jak mohou dárky předat. Myšlenka se mi zalíbila a tak jsem se ptala svých přátel, jestli o něčem podobném nevědí i u nás ve Zlíně. Ozvala se mi paní, která pracuje ve školce, že s dětmi dělali dárky pro projekt Krabice od bot.

Já jsem se toho chytla a začala burcovat své okolí, aby mi byli, při této charitativní akci, nápomocni. K mému údivu se spustila vlna, díky které se z našeho obývacího pokoje stalo skladiště krabic, pytlů a tašek. Začala jsem věci procházet a třídit do krabic.

Pak mi zase někdo další přinesl své milodary a já opět rozbalovala krabice a doplňovala do nich další věci. Ano, byla to otrocká a vyčerpávající práce, ale lidi mi fandili tak jsem balila dál. Občas, když došli rodiče z práce, vyhrabávali mé unavené tělo z hromady oblečení a plyšáků uprostřed obýváku. Před přivezením 2 obrovských tašek oblečení a 2 pytlů plyšáků, se u nás nacházelo již přes 30 krabic připravených k zabalení. 

Projekt končil 8. 12. a tak jsem aktivně volala na sběrné místo, zda nebude problém takový počet balíků uskladnit. Na druhé straně sluchátka se ozvalo velmi neveselým hlasem „Hmm, nooo, uskladnit je nebude problém, ale víte, my je již nemáme komu dát a byla by to pro nás jen práce navíc.“ V ten moment se ze mne, ze světice založené pro pomoc lidem v nouzi, stal démon. A tento démon ve svém démonickém opojení ihned napsal několik rozčarovaných emailů osobám, které tento projekt organizovaly. Dostalo se mi odpovědí, které teď již zpětně chápu, ale v ten moment ve mně podnítily jen to, že jsem napsala další rozčarované emaily. 

Doma jsem proklela všechny lidi na planetě a opakovala své oblíbené „zvířata jsou mnohem lepší než lidi“ a rozhodla se, že pokud příště budu podporovat charitu, bude právě na pomoc zvířatům. Rodiče mi ale promluvili do duše a nahecovali mě, že když jsem něco začala, je na místě to dokončit. Další den jsem rozjela soukromou akci. Akce měla název „Kdo chce dárky?“. 

 První mě napadlo jít přímo na správu sociálního zabezpečení, kde jsem se dostala přímo k vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí. Vysvětlila jsem ji svoji situaci, a že bych ráda ty dárečky poslala dětem právě ze sociálně znevýhodněných rodin. Paní mi oznámila, že jestli jsem si představovala, že mi poskytne kontaktní údaje těchto rodin, tak jsem se dočista pomátla. Dál se ptala, zda jsou to nové věci. Vysvětlila jsem ji, že jsou to používané, ale hezké věci, a že jsem je osobně sama třídila. No tak to se mi baba už smála do obličeje, že je sponzoruje Barum a že ten jim nakoupí dárky přesně podle toho, co si tyto „znevýhodněné“ děti budou přát a že o žádný „odpad“ zájem rozhodně nemá.

V démonickém stádiu číslo 2 jsem napsala další emaily, tyto ale byly ve snaze ty balíčky udat skutečně potřebným. Rozeslala jsem mnoho emailů do nejrůznějších zařízení, charit či nadací. Jako první se mi ozval pan B. z Charity sv. Anežky z Otrokovic. Byl rád a vděčný, to bylo všechno, co jsem chtěla pocítit. Vysvětlil mi jak a ke komu by se naše dárky dostaly, a protože zde pracují zaměstnankyně přímo v terénu, znají se s těmi rodinami a vědí, kdo je skutečně ocení. A to je to co jsem si od začátku přála. 

Paní na sociálce mi také poradila, že pokud mám nošené oblečení, mohu ho přinést k nim na úřad. Na chodbě mají připravené skříňky, do kterých tyto věci uložíte a jejich klienti (většinou jde o lidi ve finanční tísni a osoby bez domova) si je následně rozeberou.

Tak jsem se na druhý den dostavila s plnou taškou věcí, které jsem neupotřebila do balíčků. Paní, která sedí dole na informacích / recepci nebo co to je, mě poslala chodbou do leva za paní bla bla. Paní bla bla zrovna telefonovala, tak jsem čekala 10 minut na to, aby mi řekla, že mám jít k paní bla bla. Když jsem došla do této kanceláře paní bla bla také telefonovala. Po 5 minutách čekání jsem oslovila její kolegyni. Řekla jsem, že tady mám věci, které jim tam chci nechat a ona, že to musím za paní bla bla! No to už jsem byla zpocená až na prdeli, pěkně vytočená a taky jsem ji to řekla! Že jim chci něco věnovat a už jdu do 3 kanceláře! To si příště raději dát po hubě. Ale jo, pak jsem jim řekla, že si pro tašku dojdu až na druhý den, že pracuji vedle na baráku a hned změnily tón.

Později se mi ozvaly i další zařízení, které by měly zájem o tuto hmotnou pomoc, takže pokud by se chtěl někdo podobně zaangažovat, jako já, má možnost. Je to sice dál, o to horší cesta, ale stojí to za to. Za ten pocit zadostiučinění…

Charitativní domov pro matky s dětmi v tísni, který přijímá věci pro děti cca starší /školní věk/ a pro mladé muže a mladé ženy. Dále věci pro domácnost – utěrky, nádobí apod.
Mgr. Eva Danielová
Charita Zlín, SNP 4789, 760 05 Zlín
Mobil: 605 234 965 e-mail: chd@zlin.charita.cz
www.zlin.charita.cz , https://www.facebook.com/CharitaZlin

Rodinné centrum v Kroměříži by zase využilo dárky přímo v jejich zařízení pro děti a část by rozdělili také do rodin, kterým pomáhají překonat jejich tíživou životní situaci.
Mgr. Eliška Petruchová
Rodinné centrum Kroměříž, z.s.
Kollárova 658/13 767 01 Kroměříž
tel. 724 667 620 email: administrativa@rckm.cz

Dětský domov, Mateřská škola, Základní škola a Praktická škola Zlín by v jejich zařízení nabízené věci využili, a to jak na dětském domově, tak i na internátě školy.
Bc. Jana Vošoustová DD, MŠ, ZŠ a PRŠ Zlín
Lazy 3695, 760 01 Zlín
tel. 577058228 jana.vosoustova@ddskolyzlin.cz

V pondělí jsme s mámou naložily auto 47 krabicemi dárků, 2 pytli plyšáků a vydaly se do Otrokovic. Zde mně již očekával pan B., který byl velmi sympatický a překvapivě mladý. Řekl nám, co a jak se s dárky stane – předají je na vánoční besídce a ke komu poputují. Mají na starosti přes 40 rodin a spoustu dalších aktivit, které jménem charity vykonávají. Pro představu zde uvedu seznam služeb, které poskytují:

Půjčovna pomůcek Charitní domov Otrokovice 
Charitní pečovatelská služba 
Terénní služba rodinám s dětmi
Nový domov Otrokovice 
Azylový dům Samaritán Otrokovice 
Charitní šatník Otrokovice 
Charitní šatník Tlumačov

Takže lze usoudit, že mé rozhodnutí, pro tuto charitu, bylo asi to nejlepší, vzhledem k tomu, kolik toho dělají pro lidi. Pan B. se mne také zeptal, zda by mi mohl i veřejně poděkovat, což jak si můžete představit, byla scéna, jako když Kája vyhraje Slavíka. „To jsem skutečně nečekala…“. Pánovi B. jsem také zmínila, že jsem své úmysly sbírky pro charitu publikovala právě zde, na svém blogu. On se samozřejmě zajímal, jak se ten blog jmenuje… Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není blog založený úplně za účelem charity a po tom, co jsem mu prozradila název, to jistě i pochopil… 

Rozloučili jsme se a my s mámou nasedly do auta. 

D: „Nevšimla sis, jestli měl prstýnek?“… 

Těším se z toho všeho víc, než z dárků, které bych já sama dostala. Dělalo mi celou dobu radost to, kolik lidí mi pomohlo, přispělo nebo se zajímalo, co dělám, pro koho to dělám a jak by taky mohli pomoci. A to byl přece hlavní účel – pomoci lidem, kteří to potřebují a probudit zájem o to pomáhat v těch, kteří pomoci mohou. 

Tak trochu bych vám chtěla popsat ten pocit a to, co mě k tomu vedlo. Když jsi s někým ve vztahu, nejvíce tě naplňuje to, když děláš tomu druhému radost. Stačí, když mu uvaříš oblíbené jídlo, nebo koupíš oblíbenou pochutinu a vidíš tu radost, jak ho to potěšilo. Mne osobně těší více, když mohu radost dávat, než dostávat. Chybělo mi to, opravdu hodně, cítila jsem se nenaplněná tím smyslem Vánoc a smutná. A teď jsem našla ten smysl, to kouzlo Vánoc a krásu lidské solidarity a lásky.

Ještě jednou díky všem, kteří mi pomohli a hlavně těm lidem, kteří pracují pro charitu nebo se zapojují do různých projektů jako dobrovolníci. Díky všem těm, kteří se nad tím alespoň zamysleli nebo si koupili magnet či perníček na podporu onkologicky nemocných dětí, dětí z dětských domovů, zvířatům v útulcích, atd. … 

#makelovenotwar