Na Štěpána není pána

Na Štěpána chodíme každoročně na jednu zábavu. Každoročně je tam lidí jak dobrých a taky každoročně zvedají vstupné. 150 korun za vstup, začínám být už jak moji rodiče a mohu si dovolit říkat „No jo, za nás býval vstup 70 korun…“. Prostě nová doba. Každopádně co mě velmi štvalo, byly fronty u bufetu.

Vánoční přípravy

Vánoční příprava u mnohých z vás již vrcholí, avšak my odvážní teprve začínáme. Moje máma má již od pondělí volno, aby mohla uklízet (tzn. přenést bordel z bodu A do bodu B, přičemž bod B je na méně viditelném místě – nic se nevyhazuje, co je doma, to se počítá), ona totiž stále věří, že místo Ježíška chodí hygiena… Minimálně přijdou babičky a upřímně  - kdo je větší kritik než tvoje matka a tchýně? Takže včera to vzala pěkně od podlahy a při její vehementní snaze mi rozflákala lampičku u postele.

Vánoční úklid

Všichni kolem panikaří s vánočním úklidem. Každý, kdo má doma dítě, nebo zvíře, (které považuje za své dítě) ví, že uklízet je naprosto zbytečné. Ačkoliv je to zde stejné, jak s tím utíráním zadku – „Proč si mám stlát postel, když si do ní zase lehnu?“  „No, zadek si taky utíráš…“

 V sobotu jsem zavítala na jednu oslavu dvacetin. O půlnoci se střílely konfety, takže když jsem ráno z postele viděla na koberci oranžové kousky, předpokládala jsem, že jsou to právě konfety, které jsme na sobě přinesli domů. Omyl.

Velmi krátce o ženách

Ženy jsou schopny vykonávat více věcí na jednou, to je známá věc. Například vyzouvat si boty, rozepínat kalhoty a odemykat dveře…

10.000 PÁRTY

Už od první tisícovky zobrazení slibuji příznivcům z řad mých přátel jistou oslavu. Tu jsem zdárně odkládala s každým tisícem a řekla, že slavit se má jen to “kulaté“. No tak mi teď poraďte, je něco kulatějšího než 10.000? Je to pro mne osobně velký úspěch a pořád se divím, že to stále ještě čtete. Po Vánocích, až budu mít více času na osobní život, začnu psát další povídání na pokračování. Vím, že se vám líbily články o dovolené s Františkem. Trošku jiný příběh, který by vás ale mohl zaujmout, bude moje povídání o tom, jak jsem se rozhodla odjet pracovat do Egypta. Jako všechny hříchy, i ty mé mají promlčecí lhůtu, takže budu moci do svého vyprávění zařadit i něco málo o mužích, které jsem zde poznala.

Santa Denis a dílna na radost

Na Facebooku jsem minulý týden viděla příspěvek z domova pro seniory v Kroměříži, kde si jeho obyvatelé přáli drobné dárečky k Vánocům. Bylo to milé a jejich skromným přáním chtěla vyhovět spousta lidí, kteří se pod tímto příspěvkem dotazovali, kam a jak mohou dárky předat. Myšlenka se mi zalíbila a tak jsem se ptala svých přátel, jestli o něčem podobném nevědí i u nás ve Zlíně. Ozvala se mi paní, která pracuje ve školce, že s dětmi dělali dárky pro projekt Krabice od bot.

Já jsem se toho chytla a začala burcovat své okolí, aby mi byli, při této charitativní akci, nápomocni. K mému údivu se spustila vlna, díky které se z našeho obývacího pokoje stalo skladiště krabic, pytlů a tašek. Začala jsem věci procházet a třídit do krabic.

Plány na víkend

V poslední době jsem zase neaktivní. Jako nejen sexuálně ale hlavně tady, co se blogu týče. Prostě teď není v mém okolí žádný zajímavý objekt, o kterém bych vás mohla informovat. Na kontě mám –1R a +1stalker. Celou dobu vám tady tvrdím, jak moc si přeji muže, který mi bude nosit kytky a až mi je nosí, tak mě to děsí. Já vím, tak to prostě chodí. Ale vzhledem k tomu, co zde publikuji, mohu být ráda, že mám na předním skle jen růži a ne cihlu, žejo…

On-line škola driftu

Dnešní ranní cesta do práce se stala zkouškou odvahy s notnou dávkou adrenalinu. Při tom jsem měla tak dobrý pocit z toho, že jsem Fíka začala parkovat pod střechou posezení, takže nebudu muset ráno škrábat. Přiznám se, že hlavním důvodem změny parkovacího místa bylo to, že mi před barákem zamrzaly dveře. A to se ti po ránu opravdu nechce vloupávat se násilím do vlastního auta nebo lozit přes sedadlo spolujezdce.