S Frantou Opičkou jsme se následujícího dne
stali přáteli na facebooku. (Já nevím, co by jsme si bez něj počali…) V nedávných
příspěvcích měl fotografie z dovolené v Egyptě a shodou okolností byl
v hotelu, ve kterém jsem strávila nějaký čas. Začali jsme tedy na toto
téma diskutovat. Po nějaké chvíli jsme si již zasílali nabídky cestovních
kanceláří. Nehledě na to, že jsem v té tobě měla ruku v sádře ( -
příběh sám o sobě…), toužila jsem co nejdříve odjet někam do tepla. Tak nějak
nezávazně jsem nadhodila „Pojeď se mnou.“ a on na to – už trochu závazněji „Tak
jo.“.
Měla jsem celkem radost, protože jsem byla odhodlaná
jet sama. Dobrý nápad byl se znovu sejít. Přece jen jsme se viděli jen jednou a
zrovna ten večer vypil v hospodě všechny zásoby borovičky, které tam měli.
To se pak blbě dělá na člověka názor.
Podobně jako té dovolené se zhostil i mé pobídky „Dovez
mi snídani.“. Hele, já nejsem rozmazlená kráva, právě že naopak. Já byla
zvyklá, že by se tomu někdo jen zasmál a pak by řekl „FAK OF“. No, takže jsem
to nemyslela úplně vážně. Přesto k mému údivu přivezl kytku a koblihy. Jako
jo, měla jsem radost. Myslím, že jsem řekla něco jako „Děláš si prdel?“,
romatička, žejo? Nicméně jsem zahlásila, že sladké moc nejím. František se toho
chytl a podruhé již dovezl kytku, víno a jitrnice – MOC FAJNE, chlap mých
snů (zase). 💑
Znali jsme se tedy týden a měli jsme spolu letět na
dovolenou a přežít tam společných 12 dní. I za tu krátkou dobu stihl František
poznat některé z mých přátel. Seznamování probíhalo většinou podobně:
„Tohle je František a jedeme spolu na dovolenou.“
„Ahoj“
„Ty vole, ty jsi blázen.“ nebo „Cože? Jako fakt? Tak
to hodně štěstí…“
Takže věděl, do čeho jde, protože ho mí kamarádi
(hajzli sprostí) a rodina varovali, ať si to rozmyslí – neposlechl, jeho
problém. Když už jsme měli odlétat, zeptal se můj bratr: „Mami, a znáš vůbec
toho týpka? Aby to nebyl nějaký Kramář.“ Bylo tedy na místě je také představit.
„Mami to je František.“
„Dobrý den, rád Vás poznávám.“
„Ahoj Františku, ty jsi chudák, rozmysli si to
ještě.“
Nutno říci, že maminka mě vždycky uměla podpořit a
potěšit - o tom napíšu asi samostatný článek. ♥
Takže František odjížděl s vědomím, že jede s psychicky narušenou
osobou na 12 dní do uzavřeného komplexu, ze kterého není uniku jedině stovky
kilometrů pouští. Možná měl i trochu strach, ale odjížděl se mnou a moji
ukrutně smradlavou rukou v sádře, směr letiště. To už se nemůže nic
posrat. Naivně jsem si myslela J
Pokračování na téma ZÁŽITKOVÁ DOVOLNÁ zase příště 😈
Žádné komentáře:
Okomentovat