Příběh o chlapci v růžovém triku začíná minulý
rok na burčákovém pochodu. Tato akce se tak trochu zvrtla v hodnocení
kolemjdoucích pánů – 1 až 10, chápej. Tento rok si uděláme i cedulky
s čísly, takže se těšte na přísnou porotu popíjející další litr burčáku.
Po zkušenostech z minulého roku bude naše základna blízko, HODNĚ
blízko kadibudky ;)
No, a když se tedy většina dne točila jen kolem
chlapů, vína a burčáku, což je podle mě skvělá kombinace, moje kamarádka
potkala spolužáka ze základky. Blonďáček, modré oči, ne úplně hezounek ale něco
v něm bylo, měl prostě svůj šarm. Já, jakožto osoba, která neumí nikoho
sbalit, nýbrž jen hypnotizuje toho druhého člověka, dokud si jí nevšimne, jsem
samozřejmě vyčkávala, až mi dá jeho jméno a já si ho jako stará stalkerka najdu
na facebooku. Normálně bych ho asi jen šťouchla – přece chlap píše první ne?!
Ale při této jedinečné burčákové akci jsem se odhodlala mu napsat velmi
důmyslné a promyšlené „Ahoj“.
Odepsal mi, protože si mě spletl s jinou
slečnou. Nevermind. Nějak jsme si padli do noty a domluvili se na rande.
Potkali jsme se v kavárně, přišel v růžovém triku s límečkem a
fakt mu to slušelo. Já, jako dáma jsem si dala kávu a jemně perlivou vodu.
Večer se vyvíjel slibně a já z vody přešla na dvanáctku. On se zeptal, jestli
piju rum. – Jasně že jo, Božkov! Takže jsem souhlasně kývla hlavou a on
objednal panáky. Připili jsme si a já jsem ho přímo distingovaně kopla na ex.
Borec se plácl do čela se slovy, že ten panák stál stopade a i když se usmíval,
věděla jsem, že se mu v kapse otevírá kudla. Sorry jako.
I přes malé nedopatření jsme ve večeru pokračovali,
a protože to byla kavárna, brzy zavírali. Přesunuli jsme se tedy na Synot, což
je velmi sympatický nonstop. Zde jsme již pili Božkov za 25,--. Domů jsem jela
někdy nad ránem s pocitem, že ho miluju a že to musí být ON.
Když jsme se viděli podruhé, přijel za mnou do
práce, jen mě pozdravit. Byla jsem trochu nervózní, zda se mi bude líbit i za
střízliva. Opět došel ten sympatický chlapec a opět v růžovém tričku
s límečkem…
Když jsme se viděli po třetí a naposledy, byl opět
v růžovém tričku s límečkem (!) a opět úplně na plech. Ten večer jsem
byla střízlivá, takže už mi nepřišel tak fajn. To tričko už mě pěkně sralo.
S dávkou ironie a sarkasmu jsem se ho zeptala, jestli je to jeho oblíbené
tričko. Prý jo. Nečekaně. Celý večer nedokázal pochopit, že se nebudu líbat,
když mám rtěnku – LOGICKY. Nasranost lvl 1000, ten člověk je marný. Za to mě
ale upoutal jeho kamarád, který mi pochválil můj overal. WOW, on ví, že se to
jmenuje overal! Šokantní.
A o tomto chlapci s pracovním názvem Franta
Opička bude můj další příběh J
Žádné komentáře:
Okomentovat