Sedím venku, v pyžamu, na terase u bazénu. Cikady řvou jak krávy. Kdo neví, tak jsem na Floride. Prave jsme přišli z večeře a já zrovna lituji toho, ze jsem si sem, jak typicky Čech, neprivezla lančmít v konzervě.
V a G odešli za písničkou a mým úkolem bylo nakrmit děti. V. řekla, ze si můžeme nechat přivést pizzu, ale vzhledem k tomu, ze na oběd byl burger, chtěla jsem si dat nějaké těstoviny.
Měla jsem tedy těstoviny. Ty těstoviny byly nejdražší jídlo, které jsem v životě jedla. Zlatý čínský polívky u Stipa v Chorvatsku. Ale to jsem samozřejmě nemohla dopředu tušit, protože v lístku nebyly ceny. Logicky, jinak by to nikdo nežral... takže jsem to zjistila při placeni, které bylo samo o sobě zážitek.
Denis těstoviny a 2 klinky pizzy pro děcka za 1500, tak se děla business! Už od začátku jsem sledovala lidi okolo abych věděla, jak budu platit. Nervy zase.
Požádala jsem o účet.
Pan přinesl ucet.
Chci platit kartou, dávám pánovi kartu, pan odchází.
Pan přichází s kartou, dalsima dvěma papírama a propiskou.
Pan odchází, Denis je v hajzlu.
Už to je jako zaplacené? Muzu dat dysko z karty nebo jen cash?
Počítám na kalkulačce 64 - 58,04.
Poti se mi ruce.
Rozhlizim se kolem, oči volají o pomoc.
Vzdávam to a ptám se.
Pan je ochotný, ptá se z kama sem. Říká, ze tam má taky rodinu. Jo, to určitě... od pohledu bylo znát, ze je to nějaký Vendelín z horní dolní, chlapec africkej. Afo-americkej, pardon.
Takže jsem dokázala zaplatit kartou za jídlo. Nebylo to jen tak! Ale bojuju decka. Vsude musíš říkat, ze jsi z česka. Oni neví, co to je, takže chápou, ze jsi dement.
Zpatky z restaurace jsme šli podél pláže. Na plazi normálně leželi lidi. Poslouchali hudbu, někteří cvičili hromadne jógu. Chvíli jsem premyslela, co všechno se dá tak při měsíčku dělat na plazi. Jako představa super, ale víš jaké to je vymývat si pisek až z prdele? No a teď si představ si ho vymyvat po této romantice. To te přejde chuť.
Jo, teto, až to budeš tisknout babičce, ten odstavec o prdeli prosím cenzuruj.
Cestou už jsem nesla zbytky večeře - za ty prachy tam nenechám ani talirek! Co talirek, tyvole, ani stůl!!!!!! Takže začalo to krabičkama s jídlem. Nákup suvenýrů. Jedny boty dítěte. Kelímek od zmrzliny. Boty druhého dítěte. A na závěr i jedno dite. Už chápu proč maminy nosí batohy...
A jak tady sedím tak me žerou komáři nebo nějaká místní havěť. Do toho me páli půlka člověka, zejména ruce, protože já frajer se nemazu. Ne, namazala bych se ale jaksi jsem neměla prostředky k tomu určené. Napravila jsem to, a v suvenyrech koupila patnactku. Měla jsem si koupit třicítku, ale zase dělám machra. Paní za pultem, při pohledu na moji sexy barvu říkala, ze už je pozdě. Hele dámo, lepší pozdě jak nikdy!
Zítra rano jedem chytat ryby. Rano znamena hodně rano a pravidlo “lepší pozdě než nikdy” při chytání ryb asi neplatí.
Jo mami, dam si na noc paralen. Ano, vemu si na loď tričko. Ne, nemám žádnou cepicu. Jo, neboj, dam pozor na žraloky. Ježíši, nedělám si z toho prdel. Ne, nebudu pít! Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat