USA 53/365 Tajemné stromy 🌲

Mám za sebou Floridu, díkůvzdání a black friday. Všechno se to dokonce odehrálo v jeden den, kdy jsme z letiště jeli rovnou k rodině na večeři - já v teplakoch, dělám tu mámě ostudu, a z večeře rovnou nakupovat. Je pravda, ze jsem seděla ve 4 rano v obchodě na zemi a česky nadávala na všechny, co se na me podívali, ale zažila jsem to. Nikdy víc!

U večeře Veroniky sestra chtěla rodině oznámit novinku. Teta radostně vyskočila, protože si myslela, že je těhotná. Ne, rozvádí se. Ale pro me to nebyla novina. Jdeme spolu už nějakou dobu Tinder a když jsi na tindru, musíš být single. Já to nevedela, ale Vojtěch to věděl, a zařídil mi to.

Dalším tématem u stolu byl “můj kluk” z tindru, nebo spis jedna fotka, kterou mi poslal. Na te fotce jsou jeho záda, asi jakoze svaly, sexy a tak... ale on na tu fotku přidal 3 emoji stromu. A proste me to zaujalo, tak jsem mu na to napsala “co ty stromy?”. Všichni se mi za to smějí, ale sakra, co ty stromy? 

Fotka se stromama kolovala a každý pronesl svoji myšlenku. Ptali se, od čeho má tak velkou jizvu na rameni. (Sem si nevšimla, já videa jen ty stromy.) A postupně jsme vytvořili zajímavou teorii. -> Můj kluk z tindru je drevorubec a při práci na něho spadl strom a zranil mu rameno. Jo, to dává smysl. Museli jsme hádat, protože typek mi na to proste neodepsal. Sorry jako.

Pozitivní na tomto klukovi je, ze je skutečný. Protože každý na tindru není skutečný a zrovna Veroniky sestra je na tyto lidi expert. Ne, že by chtěla, ale děje se to. Věděla jsem, že je ji jeden muž sympaticky, že si hodně volají a mají se setkat. Tak jsem se ji ptala, jak to s ním dopadlo a dozvěděla jsem se, ze existuje webová stránka, kde napíšeš údaje o člověku - ty, co víš, takže jméno a číslo, a ta aplikace ti najde všechno. Takže její sexy, svalnatý, vousatý, potetovany borec byl/je plešaty, tlustý, ženatý padesátník. Ona to brala s klidem, byl to uz třetí takový případ za posledních 14 dni. Já jsem se málem zadusila smíchy a ona mě poslala zpátky do česka, ale stálo to za to. Našla mi tam číslo “mojeho kluka” a všechno sedělo. Není nad to, když je tvůj kluk skutečný ❤️ hahahaha 

Jinak jsem se tady konečně viděla s lidma. To znamená, že jsem byla mimo barák s jinými lidmi, než s rodinou. Měly jsme s ostatními au pairs povinnou schůzku, jely jsme zdobit perníčky. - (Tuto část příběhu nebudu komentovat. Na to nemám nervy. Prostě jsem se s tím srala a do rána je sežral pes....) 

Tato akce se konala doma u ženské z agentury. A prostě u nás, když jdeš k někomu na besedu, tak něco přineseš žejo. Tak jsem koupila hrozny a chipsy. Doma mi zbylo ještě nějaké pivo, tak jsem to taky vzala, to se vždycky hodí. Na hlavu jsem si dala čelenku s parohama s zabalila si zástěru - protože su prase. 

Dojely jsme a já začala vybalovat ten můj nákup a v kuchyni hledat misky. Zbytek si ještě ani nevyslekl bundy a já jsem v zástěře, v cizi kuchyni, hledala otvirak na pivo. Nabízím ho ostatním - ty nepijes, nemáš 21, ty taky ne, ty ridis, ty jsi těhotná, aha tak piju jen já, nedá se svítit. V této domácnosti nemají otvírák na pivo, takže si ho ladně otevírám nožem. Ještě stihnu nabídnout Deaninemu manželovi ale odmítá, dávám mu dvě Plzně do lednice, aby se neřeklo. 

Zbytek si už sundal bundy a nevěřícně na mne zírá. “Denisa, I wish I can be like you...” 

Mami, to znamená, že by chtěly být jak já. Taky tomu nerozumím, ale aspoň jsem tomu rozuměla englicky. Neboj, nepiju. Love you❤️ - to znamená, že tě miluju mami. 

USA 43/365 Kaviár a lunchmeat

Sedím venku, v pyžamu, na terase u bazénu. Cikady řvou jak krávy. Kdo neví, tak jsem na Floride. Prave jsme přišli z večeře a já zrovna lituji toho, ze jsem si sem, jak typicky Čech, neprivezla lančmít v konzervě.

V a G odešli za písničkou a mým úkolem bylo nakrmit děti. V. řekla, ze si můžeme nechat přivést pizzu, ale vzhledem k tomu, ze na oběd byl burger, chtěla jsem si dat nějaké těstoviny. 

Měla jsem tedy těstoviny. Ty těstoviny byly nejdražší jídlo, které jsem v životě jedla. Zlatý čínský polívky u Stipa v Chorvatsku. Ale to jsem samozřejmě nemohla dopředu tušit, protože v lístku nebyly ceny. Logicky, jinak by to nikdo nežral... takže jsem to zjistila při placeni, které bylo samo o sobě zážitek.

Denis těstoviny a 2 klinky pizzy pro děcka za 1500, tak se děla business! Už od začátku jsem sledovala lidi okolo abych věděla, jak budu platit. Nervy zase. 

Požádala jsem o účet. 

Pan přinesl ucet.

Chci platit kartou, dávám pánovi kartu, pan odchází.

Pan přichází s kartou, dalsima dvěma papírama a propiskou. 

Pan odchází, Denis je v hajzlu.

Už to je jako zaplacené? Muzu dat dysko z karty nebo jen cash?

Počítám na kalkulačce 64 - 58,04. 

Poti se mi ruce. 

Rozhlizim se kolem, oči volají o pomoc.

Vzdávam to a ptám se.

Pan je ochotný, ptá se z kama sem. Říká, ze tam má taky rodinu. Jo, to určitě... od pohledu bylo znát, ze je to nějaký Vendelín z horní dolní, chlapec africkej. Afo-americkej, pardon.

Takže jsem dokázala zaplatit kartou za jídlo. Nebylo to jen tak! Ale bojuju decka. Vsude musíš říkat, ze jsi z česka. Oni neví, co to je, takže chápou, ze jsi dement.

Zpatky z restaurace jsme šli podél pláže. Na plazi normálně leželi lidi. Poslouchali hudbu, někteří cvičili hromadne jógu. Chvíli jsem premyslela, co všechno se dá tak při měsíčku dělat na plazi. Jako představa super, ale víš jaké to je vymývat si pisek až z prdele? No a teď si představ si ho vymyvat po této romantice. To te přejde chuť. 

Jo, teto, až to budeš tisknout babičce, ten odstavec o prdeli prosím cenzuruj.

Cestou už jsem nesla zbytky večeře - za ty prachy tam nenechám ani talirek! Co talirek, tyvole, ani stůl!!!!!! Takže začalo to krabičkama s jídlem. Nákup suvenýrů. Jedny boty dítěte. Kelímek od zmrzliny. Boty druhého dítěte. A na závěr i jedno dite. Už chápu proč maminy nosí batohy... 

A jak tady sedím tak me žerou komáři nebo nějaká místní havěť. Do toho me páli půlka člověka, zejména ruce, protože já frajer se nemazu. Ne, namazala bych se ale jaksi jsem neměla prostředky k tomu určené. Napravila jsem to, a v suvenyrech koupila patnactku. Měla jsem si koupit třicítku, ale zase dělám machra. Paní za pultem, při pohledu na moji sexy barvu říkala, ze už je pozdě. Hele dámo, lepší pozdě jak nikdy! 

Zítra rano jedem chytat ryby. Rano znamena hodně rano a pravidlo “lepší pozdě než nikdy” při chytání ryb asi neplatí. 

Jo mami, dam si na noc paralen. Ano, vemu si na loď tričko. Ne, nemám žádnou cepicu. Jo, neboj, dam pozor na žraloky. Ježíši, nedělám si z toho prdel. Ne, nebudu pít! Dobrou noc.

USA 39/365 Zabíjačka

Dneska nadešel den zúčtování. To je ten den, který te potká, když nebudeš poslouchat maminku s tatínka! Ne, prdel... 

dneska se zabíjely slepice. Věděla jsem, ze to přijde a děti me na to psychicky připravovaly.

Malý se me nedávno v autě ptal, jestli vím, jak se zabíjejí slepice. Jako jasne, ze to vím. (U nás doma, když se jejich produktivita vajec rapidně sníží, vezme je tata navrch k hnoji a legenda praví, že se odtud žádná slepice nevrátila.) Ale nevěděla jsem, jestli náhodou i oni nemají nějakou “pohádku” o tom, jak jdou slepičky do nebe... 

“Ne, nevím. Odpověděla jsem.

No to se veme sekera nebo nůž a useknes jim hlavu. Pak jim teče hodně krve jak kdyby z krku. Minule jsem viděl, jak se te slepici hybalo oko i když už měla useklou hlavu. To se mi líbilo.”

Přiznám se, ze me to trochu rozhodilo. A po zbytek cesty jsem kontrolovala, ve zpětném zrcatku, jeho klidný výraz. 

Včera jsem odjizdela vyzvednout druhé dite v gymnastice. Dite číslo 1 mezitím s tatínkem chystali slepice. Za ohromného křiku slepic a již méně ohromného svitu čelovky, naháneli drůbež po výběhu. Přiznám se, ze jsem chvíli zustala stát ve tmě, a pobavene přihlížela. Po cestě zpátky jsem povídala Alysse, ze slepicky pojedou na výlet a take o tom, co se zrovna děje doma. 

“To je ta nejhorší část! Ony u toho hrozne křičí.

Opravdu je tohle nejhorší část?

No, vlastně tohle je sranda. Nejhorší část je jim useknout hlavu a pak do nich strcis ruce a vydelas ven orgány.

Aha, to je hnus.

Jo, tohle je nechutné. Me ale nejvíc baví jim sekat nohy.”

Rozhovor se sedmiletým dítětem, který te proste děsí. Naštěstí tentokrat k masakru došlo mimo tento pozemek a dneska večer se nám vrátily už naporcovane. George se me přišel zeptat, jestli je lepší dělat balíčky celých kuřat nebo zvlášť křídla, stehna,.... Tak jsem mu to šla poradit a než jsem se nadala, měla jsem ruky ve vnitrnostech a delala ze slepicek balíčky. 

Já to říkám porad. Taková robka z dědiny, ta može přijet aj do Ameriky, ale jak je potřeba udelat zabíjačku, stačí enem řéct. 

Pak jsme to začali pakovat do mrazáku. 

George mi říká: 

Podívej, tady mám flašku Jegra.

Já vím, aj v kuchyni v mrazáku máš jednoho.

A tady mám mašinu na Jegra.

Já vím, jenom čekám jak ju zapnes.

A tak trochu jsem čekala, že si dáme po štamprlce toho Jegra, když proběhla ta zabijacka tak kvalitně, a ono nic. To je ještě musím trochu naučit.

George, when you did a good job, you should celebrate it! When we kill pigs at home, we celebrate all day long and drink lots of slivovice.

To on mi řekl, mezi soukanim velkého kuřete do malého pytlicku, že o tom mám napsat článek. Tak třeba to bude číst. Jsem mu to tady napsala i english aby příště věděl.

Ježíškova vnoučata

Furt tady mám rozepsany článek o hokeji, ale moc se nemám k tomu ho dokončit. Chci vám říct (haha se mi to prepsalo na řiť), jaký jsem měla dneska den. Nahovno proste.

Jedu ze školy, u krajnice srazena kočička. Vypadá jak můj Garficek.

Brecim.

Dělám video pro Tanu k narozeninám. 

Brecim.

Při hledání materiálu pro video nacházím fotky s Bobrikem. Brecim.

A pak mi na instagramu vyskočí reklama na Jeziskova vnoučata. Zaujala me, a tak jsem navštívila jejich stránky. No a to už jsem řvala jak kráva až mi slzy kapaly do vajeciny...

Ne, nema to nic společného s mým cyklem. Já jsem člověk, který potřebuje milovat. Já nemám velké prsa bez důvodne, mám totiž veeelke srdíčko! Fakt ale... 

Takže jsem si začala číst, co to je vůbec za projekt. Já minuly rok balila dárky pro projekt Krabice od bot a byla jsem z toho všeho hodně zklamaná. První dárky úplně odmítli, ze nemají kapacitu. Pak jsem si našla charitu sama a tam jim dárky odevzdala, ale žádná zpětná vazba. A me to proste nenaplnilo. 

Proto se mi na Jeziskovych vnoucatech líbí, ze si vyberes, komu dáreček das a můžeš ho i osobně předat. Jsou to dárky pro seniory, kteří jsou v domovech. Většinou lidi bez rodiny nebo přátel. Cely jejich důchod kolikrát ani nevystaci na pokryti této formy ubytovani a proto si nemohou dovolit tyto věci koupit sami. 

Když jsem četla ty skromna prani, dojalo me to. Paní Věra 90 si přeje teplou deku a kosmetický balíček.

Už zase řvu.

Další si přeji třeba rádio, které přehrává CDcka. Pan Antonín by byl rad, kdyby ho někdo vzal na muzikál. - to už jsem se divala na ceny letenek a skoro kupovala lístky na muzikál!

Proste člověk by neměl nikdy zůstat opusteny, bez přátel nebo rodiny. A pokud někoho dokáže potěšit varna konvice, měl by ji dostat, třeba od Jeziskovych vnoučat. 

Takže kdo z vás by chtěl udělat někomu radost a dobrý skutek, mrkněte na 

www.jeziskovavnoucata.cz 

Myslím, ze pokud se rozhodnete dárek předat sami, a uvidíte jakou radost udělal, bude to pocit k nezaplacení 😌Ježíškova vnoučata

USA 29/235 Převod jednotek

Jsou věci, o kterých bych vám rada povídala, ale nemůžu. Už tak jsem dostala čouda za ty dva miláčky z Tindru, co jsem sdílela na instagramu .

Pro nezasvecene - jeden sympaticky (cti tragicky) vypadající par, hledal na seznamce dívku, se kterou by to... navázali kontakt a to... prohloubili zkušenosti a tak různě by prohlubovali no. 

Jako mělo to celkem ohlasy, lidi se pobavili. Až na Vojtěcha. A následně mně, protože jsem musela vysvětlovat, ze já nemám žádné úmysly něco prohlubovat. Proste jsou chvíle, kdy se me ptá, jestli mi neco přijde normální, a pak přemýšlím, jestli jsem já ten vadný kus, protože mi to přijde normální. 

Jo tak decka, po tomto odstavci ze me udělá maso na guláš, takže je to už jedno, povím vám to všechno. Ale slibte, ze na me budete myslet, až budete jist guláš. 

Bude to měsíc, co jsem tady. Rozhodla jsem se, ze poznám nějaké místní lidi. Byla mi doporučena aplikace na seznamování, ne jako seznamka ale proste potkat lidi. Chápete ne? 

A bohužel jsem zjistila, ze i když Tinder používají jen divni lidi (jako já), tak na této aplikaci už byli jen úplni zoufalci (...jako já?!). Takže jsem chtěla zkusit zpět Tinder, omrknout nové masicko. 

Po nějaké době odhodlavani jsem se rozhodla někomu i odepsat. Jo a tady prosím začíná ten pravý příběh kulturních rozdílu, jazykových a jiných bariér. První jsem si vygooglila, co se odepisuje na What’s up? Napsala jsem Hey, good. Už mi neodepsal. S dalším jsem to dotáhla až na otázku “Jaký jsi měl víkend?” on ze byl hrát s kamosema sipky, říkám si to je to či hledám, lidi na nezávislou aktivitu jako třeba šipky. Bla bla, mám rada šipky, bla bla. Muzu jít někdy s nema, bla bla. Fajn vývoj, kluk neměl tetování na obličeji, ani jednu nausnici, žádný viditelný piecing, nechyběly mu ani přední zuby a nebyl ani žlutý ani hnědý... #notoracism 

I přes žádné postranní úmysly, musela jsem mu položit jednu obvyklou otázku na tělo. “Kolik meris?” “6ft” odepsal a zároveň se zeptal, kolik merim já. 

Pisu do google “6ft na cm” vypočítává mi to cca 180 cm. 

V pořádku. 

Zase pisu do google “178cm na stopy” 5ft 10inches. 

Odepisuju mu, ze merim 5ft. 

Typek nadšený, ze mu to nevadí,ze to je roztomiloucke. Já odepisuju, ze to moc roztomilé není a ze s tim mám problémy. On ze jsem taková malička, ze me muže vzít a přenést jinam. WTF??? Sak merim skoro stejně jak on! 

Pisu do google “5ft na cm”. 

Decka, tady je důležité zaměřit se na detaily. Ono těch 10inches bylo asi hodně podstatných, protože 5ft bez 10inch je 152 cm. 

Dohajzla.