Je zbytečné to dále
prodlužovat. Ukrajinky přijely dvě, jedné jsem měla dát přes hubu jen, co jsem
ji poprvé uviděla a věci by byly v budoucnu možná lepší. Jen teď když si
vzpomenu na její obličej, hlas, debilní culíček na hlavě a párátko neustále v puse,
mám chuť jet na Ukrajinu ji jednu vlepit. Osobně mi nic neudělala, ale prostě
to byla kráva. Takže Vika a Ksusha. Ksusha byla celkem v pohodě ale
s tou arogantní mařenou se bavit nedalo již od začátku. Žila
v domnění, že je princezna nebo co. A já bohužel takový názor neměla,
takže vznikaly rozepře. Prostě nenávist na první pohled.
Na hotelu mě ubytovali
s další Ukrajinkou Vladou. Vlada mi byla ze začátku celkem sympatická, ale dost
významný problém nám způsobovala jazyková bariéra. Ona neuměla anglicky a já
rusky. Postupem času jsme tento problém zdánlivě vyřešily a já rozuměla téměř
všechno rusky a ona se naučila základy angličtiny. Ačkoliv „you go beach me“ mi
začalo jistě a pomalu vymývat mozek.
Dojely jsme na hotel
pozdě v noci, a když jsem si ráno vybalovala věci, ona už na pokoji
nebyla. Chtěla jsem se jí zeptat, kterou skříň si můžu vzít, protože v té,
co vypadala, jakože pro mě, byly stále nějaké věci. Přišel nás přivítat náš
šéf, Chicko. Plešatý, malý, se zlomeným předním zubem, arogantní, no prostě
debil. Vysvětlil mi, že ta holka, co tady byla přede mnou, dostala 5 minut na
to, aby odešla z hotelu, tak si nestihla úplně všechno zabalit. Aha.
Slečna dělala dětskou animátorku a večer na to prý zapomínala a opilá
v mini sukni na podpatcích v rodičích nevzbuzovala moc důvěry. Jo a
já budu místo ní, s dětmi.
Když jsem se dozvěděla,
že budu hlídat děti, nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Rozmyslela
jsem si au-pair, protože nemám moc vřelý vztah k dětem a nakonec
s nimi stejně budu? Začátky byly
těžké, Chicko ze mě dělal idiota a měl na každého hrozně přehnané nároky. Třeba když demonstroval jak moc se musíš usmívat. To bylo, vzhledem k absenci jeho předního zubu, dosti komické... Děti
v dětském koutku mi převážně nerozuměly, takže bylo téměř nemožné
s nimi vykonávat nějakou aktivitu. Ukrajinky se bavily mezi sebou a
Egypťani zase mezi sebou. Byla jsem tam sama.
Patrik, na kterého jsem
spoléhala, odešel do jiného hotelu, který byl ale kousíček od toho našeho.
Řekl, že pokud budu chtít, domluví mi to tam u něho. Lepší přístup, lepší
peníze. Jednou, když měl Chicko opět svůj den a řval na Vladu, že ona je pro
něj jen kus hovna a že má její pas, takže si s ní může dělat, co chce, už
jsem to nevydržela a řekla mu, že takhle s ní ani s nikým z nás
jednat nemůže. A to byla hrůza. Všichni se ho báli a navíc oni ženy tak celkově
vůbec neuznávali, takže jsem neměla nárok na svůj vlastní názor a už vůbec ne
mu odporovat. Já naštěstí svůj pas měla u sebe, protože jsem jako občan EU měla
jisté výhody, díky Bohu. Ale doufala jsem, že mě vyhodí nebo nechá odejít.
Chtěla jsem za Patrikem, ale ten hajzl to věděl a nepustil mě.
Jediná moje spřízněná
duše tady, byla Petra. Peťa pracovala pro hotel jako česká delegátka, znala
jsem ji už z doby, kdy jsme tady byli s Milošem na dovolené. Všechno
mi vysvětlila, co a jak chodí. Později se mi to hodilo, srala jsem na Chicka i
Viku, usmívala jsem se na lidi a měla jsem hroznou výhodu, že jich bylo hodně
z Česka, takže si mě oblíbili. A o to šlo. Aby si tě lidi oblíbili a
napsali recenzi na tripadvisor. To si Chicko kontroloval a když se tam začalo
objevovat mé jméno, začal mě mít rád.
Každý
večer jsem dělala minidisco pro děti. Ze začátku to byl boj, protože mě ho učila
právě princezna Vika. Samozřejmě její program byl celý rusky včetně ruských
písniček. Věřte tomu, že kdyby písnička kolo, kolo mlýnský nebyla taková nuda,
tak ho do toho programu s chutí zapojím. Na protest. Na můj popud jsme
přidali alespoň jednu německou a další anglické písničky. Děcka byly převážně
z Česka, Holandska, Německa a Ruska. Ale Holanďani uměli anglicky už od
mala nebo jsem jim trochu málo rozuměla i po jejich, protože je to germánský
jazyk, přišlo mi to podobné jako Němčina.
Prostě chce to čas, ale
naučíš se rozumět komukoliv. Teda co se arabštiny týče, na to asi potřebuješ
více času než 3 měsíce ale slovíčka, které slyšíš denně, se naučíš. (Včetně
miláčka a č*ráka.) Zajímavé zkušenosti s jazykovou bariérou mám
s Poláky. Slyšela jsem na pláži Češtinu, tak jsem se za nimi šla seznámit.
Začala jsem intuitivně česky, ale po chvíli jsem si všimla, že na mě divně
hledí a v tu chvíli mi to došlo. 
Byli to mlaďoši a od
rána pili vodku po 2 deci, takže na oběd už bývali hodně ve šrotu. To jim ale
nebránilo, aby večer jeli nanovo. Jednou večer jsem s českými důchodci
hrála kostky a přišli moji kámoši z Polska, jak jinak než dost pod vlivem.
Ptali se mě, kde jsem byla a že mě celý den „šukali na pláži“. Babičky, kterým
jsem ten večer dělala společnost, málem omdlely. Klukům řekla, že za nimi dojdu
později a popovídáme si. Dámám jsem se omluvila a vysvětlila jim, že kluci jsou
z Polska. Společně jsme se této slovní hříčce zasmály a já šla vzniklou
situaci vysvětlit i našim sousedům.
Bavili jsme se spolu
česko-polsko-anglicky. Říkám: „Aleksy, až přijedeš do Česka, neměl bys někomu
říkat, že šukáš jeho matku…“ Samozřejmě se všichni divili proč, tak jsem jim
řekla, že to slovo znamená v češtině úplně něco jiného. Po prozrazení
tohoto tajemství se vylilo několik pohárů vodky a někdo spadl smíchy pod stůl.
Aleksy se ještě jednou ujistil, zda to správně pochopil. „Takže když řeknu že,
jsem šukal Iwo, znamená to, že…“ „Ano Aleksy, chápeš to dobře. „ Párkrát do
výkřiků smíchu padlo ja pierdole, chuju a pak už se všichni jen šukali nad
dalšími litry vodky.
Ale není pravda, že by
se tímto způsobem opíjeli jen Rusáci a Poláci. Ani Češi nezaháleli. Každou
středu jsme měli na terase u bazénu živou kapelu a dva zpěváky. (Pán vypadal
jako arabská verze mladšího Karla Gotta.) Představte si tu romantiku - teplý
vánek z pláže, dobré víno v ruce, terasa osvětlena malými světýlky.
Postarší páry pohybující se na parketu do rytmu hudby. Když v tom se ozve hrozný
řev a mezi židlemi, přes parket proběhnou dva nazí chlapi. Byli celkem dost
opilí, takže se s nimi vedení nemohlo domluvit. „Deniso, pojď jim říct
česky, že tady nemůžou běhat nazí.“
Chlapům jsem domluvila a s mým koledou
Sisquem jsme je doprovodili na pokoj. Na druhý den se mi přišli omluvit. Mě to
osobně dost pobavilo, zejména ty vyděšené výrazy důchodců. Dali jsme se tedy do
řeči, jeden z nich byl chirurg. Těžko uvěřitelné, ale prostě když máš
namáhavou práci, můžeš si dovolit na dovolené vypnout. To se dá pochopit, ne?
 |
| Jazyková bariéra |
Žádné komentáře:
Okomentovat