Denis a limitovaná edice

Vzhledem tomu, že jsem minulý měsíc nepila, zbyly mi z výplaty nějaké peníze. Ty jsem se rozhodla vhodně investovat do oblečení. Ale nákup oblečení či obuvi pro mne, není tak úplně jednoduchý úkol. Já totiž nosím pouze „limitované edice“ a ty jsou k dostání pouze v pár kusech a většinou jsou brzy vyprodané. Takže si vyberu tričko a ptám se slečny, zda by ho neměla i ve velikosti „na mně“. „Já se omlouvám, ale tohle tričko máme největší ve velikosti M.“ Aha. Pak máš na výběr třeba spoustu velikostí XXS nebo XS, to se nedivím, že to zbývá. Jednou jsem si ze zvědavosti chtěla vyzkoušet džíny této velikosti. Jako tím vyzkoušet myslím to, že jsem se je pokusila navléct na ruku. Neúspěšně. Z toho plyne, že velikosti L a XL jsou skutečně limitované edice.

Pomalu si začínám myslet, že nás – normální lidi, se společnost nějakým způsobem snaží diskriminovat. Vezměte si třeba sedačky ve veřejné dopravě, v letadle, v kině, divadle. Nevím jak vy, ale já, při své normální a naprosto běžné výšce stoosmdesát, se tam tak tak vejdu s tím, že kolena mám namáčklé na sedadle před sebou. A dokonce i záchody začali vyrábět menší! Minulý rok jsme byli nuceni koupit novou toaletu, protože tu starou bratr urval a vytopil tak celý barák. No a na té nové si prostě neposedíš. Vyluštíš pár slovíček do křížovky a normálně máš otlačený zadek. Zkrátka je to nepohodlné.

Zpět k tomu nakupování. Musela jsem jít reklamovat boty, protože mi do nich teklo. Praskla mi podrážka asi po měsíci nošení. Na pokladně jsem problém konzultovala se slečnou prodavačkou, že prý si mám vybrat jiné. Tak to pozor slečno! Boty nejsou chlap a nejde jen tak říct „najdeš si jiného“. K botám mám citový vztah. „Nešlo by to opravit?“ „Nešlo.“ Dále jsem se zajímala, zda by stejné boty neměli na jiné prodejně. Tak jo měli, v Praze v Edenu. Říkám tak to joo, to já se tam hned vytočím. Jo, vytočila jsem se ale ne v Edenu. Tak zkusím poprosit gurú Járu aby mě od těch bot odháčkoval a souhlasila jsem, že si vyberu jiné. V tom se slečna podívala na velikost boty na podrážce a zatvářila se. „To bude asi problém, my tady nejvíce velikostí máme 35 – 37, ale můžete si vybrat třeba kabelku.“ No tak to teda bude problém moje milá, jelikož si nedovedu představit, jak budu v té kabelce chodit!

I přes tyto začáteční pokusy odradit mě od nákupu, rozhodla jsem se, že si ty svoje limitované čtyřicítky najdu. Slečna mi šla asistovat. Donesla mi 5 krabic kozaček, z toho jedny hnědé, ty jsem vyřadila hned na začátku. Do dalších 2 jsem ani nedala nohu, protože to ty svině začaly vyrábět jakési úzké a ty, co jsem dokázala obout, jsem nezapla přes lýtko. A zase bylo pokoupené že jo.

Ženská, kde jsi je koupila?????



Od včerejška byla akce v Lídlu, legíny na cvičení za 199, tož nekup to. Na ty moje výkony je to více než dostačující a co je velmi příznivé, že v Lídlu si běžně kupuji velikost M. To mě po těch předešlých zážitcích vyloženě hladilo na duši. Ačkoliv to, co se stalo doma, nečekal nikdo. Doma jsem legíny vybalila a vyzkoušela si je. Děcka, dneska si je jedu vyměnit za Sko. Takže až mě potkáte ve fitku, nemusíte mě upozorňovat, že mi trčí lístek z gatí, hlavně si všimněte té velikosti jo?