Vyšla jsem z koupelny,
stoupla si do výhledu na televizi a ptám se: „Ty mě miluješ?“ s rukama v bok
a zvláštním výrazem obličeje. On se asi lekl, protože si rychle sedl a vykulil
oči. „To jsi jako přišla na takovou otázku na záchodě?“ „Jo, viděla jsem se v zrdcadle...“.
Podle jeho smíchu dávala moje otázka smysl. Upřímně, musí mě mít rád, protože
jinak si to neumím ani vysvětlit. Děcka, může se vám zdát, že přeháním, ale ne.
Stala se mi taková nehoda. Taková hodně nepříjemná věc. Mému obličeji se to
stalo...
Prostě jak je teď
venku ten sníh a denní světlo, tak když sedím u zrcadla, vidím každou jednu „věc“
na mém obličeji, a to mě znervozňuje. Úplně nejvíc miluju, když mi někdo chválí
obočí. Jak ho mám krásně husté a tmavé. Opravdu?! OPRAVDU by jsi taky chtěla
takové obočí??? To já bych si ho raději chodila malovat, tetovat, vláskovat
nebo co všechno s tím děláte, než abych měla „krásné husté černé“ obočí od
půlky čela až po bradu. O kníru nemluvě. Takže sedím u toho zrcadla a padá
nelítostné rozhodnutí - voskové pásky na obličej.
Plán byl jasný,
zbavit se ochlupení obličeje a být krasná. Avšak výsledný efekt je naprosto opačný...
Dělala jsem to večer s očekáváním, že se ráno probudím krásná. Haha. Po
procedůře jsem cítila, že můj obličej hoří. Rozhodla jsem se proto aplikovat
studené obklady. Namočila jsem ručník a dala si ho na celý ksicht. Pomodlila
jsem se a šla spát.
Ráno jsem cítila
jistou bolest kolem očí. Šla jsem se podívat do zrcadla a byla jsem velmi
překvapená... Celý obličej opuchlý, kolem očí modřiny, na zbytku obličeje rudé
šrámy. Opláchla jsem se studenou vodou v domění, že je to jen blud a zase
to přejde. Tak bohužel... Aplikovala jsem asi dvanáct vrstev makeupu a šest
vrstev pudru. Když jsem přijela k Mitchovi říkám: „Prosím, než cokoliv
řekneš, nechej si to vysvětlit.“. Pak se smál. Říkal, že to vypadá bolestivě.
Hahaha. Opravdu?
Už se to pomalu ale
jistě zlepšuje, ale znáte, jak to vypadá, když se zrovna vzbudíte ze zimního
spánku. Protože my spolu nejraději spíme. Jakože já přijedu kolem 8:30 ráno a on
říká: „Nastav prosím budík.“ a já nastavím budík na 12:00 a spíme. Takže po 14ti
hodinách spánku (přerušovaně, protože vezu děti do školy), vlasy jak kdybych
proletěla křovím a můj krasný vydepilovaný obličej. Říkám, tech chlap mě musí
milovat, nebo je fakt úplně slepý. Jako bez brýlí slepý je. Ne pardon, omlouvám
se. Bez brýlí hodně špatně vidí. HODNĚ. Jsem ho jednou tak trochu testovala.
Vzala jsem mu brýle a pak se krok po kroku vzdalovala a ptala jsem „Vidíš mě?“ „Kolik
ukazuju prstů?“.
Někdy tak přemýšlím, jestli já nejsem ženská na zabití...?
Žádné komentáře:
Okomentovat