Pohlavní životy siamských dvojčat

Včera mi napsal můj inkognito kámoš R. Píše, že bych si měla přečíst knížku od I. Welshe - Pohlavní životy siamských dvojčat. A to mě přivedlo k zamyšlení. Dvojčata Abigail Loraine a Brittany Lee Henselovy jsou výjimečná v tom, že jsou svými těly zcela srostlá a vypadají jako jediný člověk se dvěma hlavami. Ovšem uvnitř jsou to dvě osobnosti a důležité tělesné orgány má většinou každá z nich svoje a plně funkční. Například mají ve společném těle dvě srdce, dva páry plic, dva žaludky atd. Ale!!! Mají pouze jednu pánevní kost, což znamená… víte co. Takže ačkoliv jsou dvě oddělené osobnosti, které můžou mít každá jiného partnera, oba partneři budou mít sex vlastně s jednou a tou samou osobou. Prostě se musí dělit.   

 

Není výjimkou, že dělit se musíš i když nejsi siamské dvojče. Já se třeba nerada dělím. Jsem hrozný sobec a egoista. Vždycky jsem měla zásadu, že o jídlo, alkohol a chlapy se nedělím. Ale to jsem ještě byla mladá a naivní. Pak jsem totiž zjistila, že o chlapy se dělím. Nedobrovolně ale dělím. Ale můžu si za to asi sama, jsem totiž hrozně důvěřivá a většinou jsem se musela podělit s někým, koho jsem znala, koho jsem s tím borcem seznámila, pozvala k našemu stolu a podobně. Vždycky jsem byla hodný člověk, nikdy jsem nikomu nechtěla ublížit, i když ten druhý ublížil mně. Spoléhám se na karmu. Párkrát už mi pomohla a na ty lidi skutečně došlo, ale občas když tě někdo hodně naštve, není na místě spoléhat se pouze na „boží mlýny“.

Patřím mezi ty lidi, kteří se bez telefonu ani nevy***…. Takže když jsem se v sobotu ráno vzbudila a po cestě na záchod potkala svoji ehm „kamarádku“ a týpka, o kterém jsem ji celý pátek povídala, nahé, prostě máš takové nutkání si tuto krásnou chvíli zvěčnit. Nevím, proč mě to tak překvapilo. Nebylo to poprvé ani podruhé, co mi něco takového udělala.

O tom chlapovi jsem vám nepsala, protože to bylo jiné, nebylo to vtipné. On byl první chlap po rozchodu s Milošem, který se mi hrozně líbil, a já zjistila, že nemusím být smutná, protože existují i další vhodní chlapi pro mě. Tento to ale nebyl. Jen teoreticky a vzhledově.

V pátek jsem šla s tou holkou na kafe, 2 roky jsem se s ní nebavila, a když mi toho chlapa po cestě něco připomnělo, začala jsem jí o něm povídat. Jak jsem ho potkala, na začátku léta 2016. On byl ten chlap, kdy nemůžu myslet a mluvit. To se mi moc často nestává, vlastně jen u něho a u K-áčka (trenér z fitka, ale od té doby co čeká s přítelkyní dítě, už ten problém nemám). Když jsem ho viděla podruhé, měl na sobě tmavě modrou košili. Už jsem vám říkala, že miluju chlapy v košilích? A vousy, ty měl taky. Takže ani obraz ani zvuk, prostě trapas. Hrozně jsem si ho přála mít, třeba jen na chvíli. Pohladit mé shozené ego po rozchodu. Jo, občas se chovám jako chlap, ale ty věci jsou pak jednodušší. Od Miloša jsem se naučila jednu krásnou věc do života a to neřešit. Ne nehřešit. Nehřešit se nevyplácí. Právě naopak, na to pak doplácíš ty.

Milý R,

knihovnu i u nás na Moravě vlastníme. Ačkoliv se Tobě, jako Pražákovi může zdát, že my zde máme pouze vinné sklepy a pálenice, v našem skromném Zlíně se nachází i knihovna. Bohužel toto dílo v její databázi není, ale moc Ti děkuji za doporučení, ráda bych si ho přečetla. Možná začnu u jiných knih tohoto autora. Velmi sympatizuji s názvy Špína a Sviňák. Vzhledem k předešlým událostem celkem trefné, nemyslíš? J

Děkuji za Tvé zprávy, hodně mě potěšily. Klidně je posílej 30x, ráda si je budu číst stále dokola, jako to ostatně i teď dělám. Hezké pondělí přeji.

Denis

 

Miláčci, doufám, že jste měli taky fajn víkend. A kdybyste někdo vlastnil onu zmiňovanou knihu, a byl ochoten mi ji půjčit, ozvěte se prosím.

Pusinky, srdíčka a sluníčkový den. Ňuňu.

*** Psala mi Růžena v reakci na tento článek. Růžena by chtěla mít siamské dvojče, protože by možná mělo více sexu než ona. Tudíž by měla více sexu i ona. Růžena je chytrá holka. Mám ji ráda.